Mnoho odpůrců skotské nezávislosti se zaradovalo, když z funkce skotské premiérky (oficiálně „první ministryně“) odstoupila vůdkyně tamních separatistických nacionalistů Nicola Sturgeonová. Pro zastánce jednoty britského státu to ale možná byla radost předčasná. Na místo přesvědčivé lídryně kampaně za nezávislost Skotska a šéfky Skotské národní strany (SNP) může teď přijít i její ještě přesvědčivější vydání.
Prázdná nádrž
Třiapadesátiletá Nicola Sturgeonová se chystala prosadit druhé referendum o nezávislosti, když zničehonic oznámila odchod z politiky. Po více než dvaceti letech ve skotském parlamentu a po téměř dekádě v čele skotského kabinetu se podle vlastních slov cítí vyčerpaná a chce zažít pocit soukromí. Ve Skotsku se proto odehrává podobný příběh jako na Novém Zélandu, kde také v posledních dnech vrcholnou politickou pozici opustila ikona progresivní politiky. Některé britské komentáře dokonce spekulují o tom, že rezignace novozélandské premiérky Jacindy Ardenové a její projev o prázdné nádrži byly poslední kapkou, která její skotskou kolegyni přesvědčila ukončit velmi úspěšnou politickou kariéru.
Politika v mnoha zemích zaznamenala v posledních letech nástup žen do nejvyšších pozic. Zároveň s tím ale probíhá velké zhrubnutí veřejné debaty, zejména na sociálních sítích. Politici a jejich soukromí jsou kvůli těmto moderním médiím pod neustálým tlakem. I o tom Sturgeonová mluvila a vyvolala debatu, zda ženy v politice nenesou tuto atmosféru hůře.
Transgenderové vězení
Další důležitou pomyslnou kapkou pro odchod ikony boje za skotskou nezávislost byla také situace související s „genderovou reformou“ ve Skotsku. Premiérka Sturgeonová totiž v posledních měsících místním parlamentem protlačila zákon, který výrazně zjednodušuje změnu pohlaví u transgenderových osob, a to už od 16 let.
Pak ale vypukla aféra, kdy část veřejnosti rozhořčeně reagovala na situaci, kdy byla trangenderová žena Isla Brysonová, odsouzená za dvě znásilnění, která spáchala ještě jako muž Adam Graham, umístěna do ženské věznice. Do případu osobně zasáhla premiérka Sturgeonová, zařídila její přeřazení do mužské věznice, ale zároveň se opakovaně zapletla do diskuze s novináři, zda je dotyčná osoba tedy nyní muž či žena. Genderovou reformu navíc odmítla britská vláda jako přesahující pravomoci skotské správy a věc se možná bude řešit u soudu.
K tomu všemu se přidalo rozhodnutí britského nejvyššího soudu, že skotský parlament nemůže bez souhlasu centrálních orgánů vyhlásit další referendum o nezávislosti, které Sturgeonová nyní plánovala. Boj za nezávislost, kterou ve Skotsku podle průzkumů v poslední době podporuje mezi 45 a 50 procenty hlasů voličů, se tak dostal do složité situace.
Víra jako překážka
Teď se čeká na výběr nového lídra nacionalistů, a tím i skotského premiéra. Nejplamennější a nejpřesvědčivější zastánkyní nezávislosti je z uchazečů o tyto posty asi stoupající hvězda strany, teprve třiatřicetiletá skotská ministryně financí Kate Forbesová. Její rychlý nástup do politiky v nízkém věku trochu kopíruje příběh Nicoly Sturgeonové. Teď se ale na Forbesovou, která je právě na mateřské dovolené, ale rozhodla se ucházet o post lídryně strany, sesypala část médií a veřejného mínění. Grilují ji za to, že je silně věřící a patří k tradicionalisticky protestantské Svobodné církvi Skotska, která neopustila původní křesťanské názory na interrupce nebo manželství osob stejného pohlaví. Mladá ministryně se brání, že ctí kolektivní rozhodnutí, ale své osobní názory nezmění, a to ani v případě genderové reformy, kterou nepodporuje. Chce se zaměřit na nezávislost a ekonomickou politiku, která teď trápí Skoty nejvíc.
Skotská národní strana je tradičně levicová, ale pod vedením Sturgeonové se navíc stala propagátorkou řady progresivních politik, včetně genderu. Podobnou politiku razí i její koaliční partner na skotské úrovni – místní zelení. Je proto otázkou, zda v atmosféře, která na jednu stranu silně řeší pocity trangenderových osob, ale na druhé straně útočí na náboženské přesvědčení jednotlivce, může Kate Forbesovou vnitrostranickou volbou úspěšně projít.
Muslimský Skot
Pokud se jí to nepodaří, povede nacionalisty pravděpodobně její rival a také dosavadní ministr Humza Yousaf, ale i jeho identita je v nastalé situaci poměrně důležitá. Yousaf má indické kořeny z Pandžábu a východní Africe a vyznáním je muslim. Jemu ovšem může pomoct, že se teď ve Skotsku spíše nepovažuje za korektní ptát se věřících muslimů s migračním původem na jejich etické názory. Politická korektnost má zkrátka v dnešním světě mnoho podob a zákoutí. Nyní se ukáže, jak moc pomůže věci případné skotské nezávislosti.
