V poslední době je radostné sledovat grafy vývoje energetických komodit. Vše utěšeně klesá a člověk má pocit, že by se mohl přestat bát složenek. Tedy než si všimne, že jedna položka nejen neklesá, ale dosahuje historicky rekordní výše. Tou položkou jsou emisní povolenky. Ty se podepsaly pod prudký růst cen energií v druhé polovině roku 2021 a nyní tahle svatá, nedotknutelná kráva evropské zelené politiky svou zlou roli sehraje znovu.
Cena jedné povolenky se momentálně pohybuje kolem sta eur. Ještě před dvěma lety se držely pod třiceti eury. Současná ceny znamená, že povolenka tvoří třetinu tržní ceny elektřiny. Ta je totiž daná cenou známých závěrných plynových elektráren a činí momentálně u kontraktů s odběrem v roce 2024 něco kolem 150 eur za megawatthodinu. Na výrobu jedné MWh je potřeba koupit od státu půl povolenky, a zaplatit tudíž padesát eur.
Podstatně horší to má uhelná elektrárna. Ta totiž potřebuje na MWh jednu celou povolenku, a když prodává za stejnou cenu jako plynová konkurence, zbývá jí na nákup uhlí a další provozní náklady už jen padesát eur. A bude chtít tudíž prodávat dráž a plynoví výrobci budou uhelky vytlačovat z trhu, což ovšem znamená zvýšení poptávky po zemním plynu, jehož zdroje jsou přes veškerý pokrok v budování LNG terminálů stále nedostatečné. To nutně povede k obratu u cen plynu směrem vzhůru. A naše sny o dalším zlevňování energií se rozplynou. Nehledě na to, že nastanou starosti s naplněním plynových zásobníků na příští zimu. Je přitom pravděpodobné, že současné rekordy zdaleka nejsou poslední a ceny povolenek dál neřízeně porostou.
Od počátku energetické krize, která se rozjela už v polovině roku 2021, tedy dlouho před útokem Ruska na Ukrajinu, se vlády některých zemí, včetně té české, opakovaně pokoušely prosadit v Evropské unii nějakou reformu povolenkového systému ETS. Povolenky, které mohou nakupovat nejen podniky produkující emise, ale třeba i finanční instituce, se totiž v té době staly oblíbeným předmětem spekulací, protože samotný systém ze své podstaty garantuje růst ceny. Každý rok se totiž o naplánované množství počet povolenek snižuje.
Reformátoři však narazili na zuřivý odpor západních politiků, pro něž jsou povolenky zásadním zdrojem dotací pro financování dlouhodobě neefektivních ekologických projektů a především obnovitelných zdrojů energie. Nepřipustili ani jakoukoli regulaci omezující vyslovené spekulace s povolenkami. Bohužel za českého předsednictví naopak prosadili rozšíření povolenek z energetiky a těžkého průmyslu i na vytápění domácností a dopravu, což bude mít na rodinné rozpočty vážné dopady už za čtyři roky.
