Nad hospodařením státu poslední měsíce různí analytici a komentátoři lámou hůl a dožadují se vyšších daní a brutálních škrtů. Mají k tomu nepochybně dost důvodů. Deficity v posledních letech jsou skutečně obří, a jestli nechceme skončit drastickým snižováním důchodů a učitelských platů jako Řekové před deseti lety, musíme s tím něco udělat. A peskování vlády k nějaké žádoucí aktivitě jistě přispívá. Ale nebylo by spravedlivé nepřiznat Fialově vládě přece jen nějaké zásluhy.
Třeba nad číslem 360 miliard, což je konečný deficit státního rozpočtu za rok 2022. O patnáct miliard nižší než v polovině listopadu schválila sněmovna v rozpočtové novele. A zároveň zhruba o sto miliard méně, než by činil deficit, kdyby vláda převzala při svém nástupu již projednaný rozpočet Aleny Schillerové, který počítal se schodkem 380 miliard korun. Samozřejmě bez inflačních valorizací penzí a výdajů na kompenzaci cenové exploze u energií a dalších válečných výdajů, které by tak zvedly schodek k půl bilionu korun, tedy na úroveň nového českého rekordu v zadlužování. A kromě toho, jak upozornila Národní rozpočtová rada, po odečtení příjmů a výdajů spojených s projekty financovanými EU byl deficit loni ještě nižší. Někde na úrovni 311 miliard.
Nižší než plánovaný schodek je dán především skutečností, že podniky nestihly načerpat státní pomoc s cenami energií, na niž vláda loni vyčlenila třicet miliard korun. Program byl schválen pozdě, a jak je v Česku zvykem, bez zdlouhavé byrokracie se to neobejde. Takže erár bude vyplácet většinu až letos z letošního rozpočtu. Ten s tím samozřejmě nepočítá. Stejně jako nepočítá s další inflační valorizací v polovině roku, která bude stát kolem dvaceti miliard eur. A tím jsme opět u mytí hlav kvůli státnímu utrácení.
Když k uvedeným skutečnostem připočteme velikou nejistotu, kolik budou stát kompenzace energetickým firmám za cenové stropy, zdá se, že schválený rozpočet na letošní rok se hned v lednu ukazuje jako nepříliš realistický a deficit na konci roku může být o dost vyšší než ten poslanci odhlasovaný. I když to tak strašné být nemusí. Když státu pomůže inflace, která zase zvedne výnosy z DPH i dalších daní. Zvláště když bude vyšší, než nyní oficiální instituce předpovídají. Ale to taky není na pochvalu.
Razantní program úspor je zjevně akutní a ministerstva by měla hledat úspory i u již schválených výdajů na letošek. A slíbený plán ministra Stanjury na hlubší změny vyžadující úpravy platných zákonů by měl být na stole co nejdříve. Měl by přitom počítat v první řadě se snižováním výdajů a až potom může dojít na některé daně. A jeho vládní kolegové, zejména lidovecký dvojministr Marián Jurečka, který se profiluje jako ministr rozdávání jak na resortu sociálních věcí, tak na životním prostředí, by se neměli tvářit, že se jich to netýká. Tohle bude první velká zkouška soudržnosti vládní koalice.
