Když jsem byl před dvaceti lety poprvé na terapii, psycholog mě vyslechl a shovívavě mi sdělil: „Ty jsi, Petře, takovej poloviční autista, viď?“ Tehdy bylo u nás slovo autista poměrně čerstvé a dalo se za ně schovat mnohé nestandardní chování. Já byl vždycky trochu podivínek, samotář a v protikladu k tomu občas i excentrický blázínek. Tehdy jsem se tomu zasmál, ale dnes už vím, že žádný autista nejsem, ani poloviční.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
