Marek Stoniš: Politický zločin a trest
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Kdyby to někdo veřejně prohlásil nebo, nedej bože, napsal před půl rokem nebo více, byl by okamžitě označen nejméně za Putinova agenta, ruského trolla a vraha s krví bezmocných babiček a dědečků na rukách. Ovšem když totéž dnes konstatuje Nejvyšší správní soud, je ticho po pěšině takové, že by jeden ohluchl.
Ano, jde o nález Nejvyššího správního soudu, který hovoří o tom, že povinné plošné nošení roušek bylo nezákonné. Zrušit ono opatření soud už nemohl, protože už není – naštěstí – platné. Stejně jako desítky dalších protizákonných opatření, jichž se v minulých dvou letech pod pláštíkem boje proti pandemii Babišova vláda dopustila. Zločinec byl chycen, trestný ovšem jeho zločin není, takže k odpovědnosti těžko může být hnán.
Když byli vládní „experti“ konfrontováni se lživou kampaní Tečka za koronavirem, která výslovně tvrdila, že očkovaní lidé se vrátí k „normálnímu životu“, protože nebudou moci covidem onemocnět ani jím nikoho dalšího nakazit, tak se vymlouvají: „My nic, to všechno píáristi z reklamní agentury!“, což je podobně směšné, jako kdyby kterýkoliv politik přistižen při lži tvrdil, že za to může kameraman, který jej při lhaní natočil, a zvukař, co jej nahrál.
Nechci se pouštět do starých bojů a citovat sáhodlouhé pasáže ze studií, které prokazují, že samotné povinné nošení roušek na veřejnosti nemělo žádný vliv na šíření nebo nešíření nemoci, ale stálo by za to, si je uchovat v paměti, až tápající politici vytáhnou třeba na podzim, jak už dnes straší, staré, a navíc nefunkční zbraně proti novým koronavirovým mutacím – tedy především roušky, vakcíny a případně i lockdowny. Jestli věříte, že třeba naše vláda už žádné podobné plošné opatření nezavede, vždyť to přece slíbila, tak stejná vláda se dušovala nezavádět plošné sociální dávky kvůli cenám energií… a zavedla je. Je přece mimořádná doba, nikdo po nás nemůže chtít, abychom dodržovali sliby, že…
Celý smysl nálezů Nejvyššího správního soudu o porušování zákonů v době covidu, ale i mimo něj, ovšem nevnímám jen jako velkou satisfakci pro všechny, kteří se nebáli ani v době největšího vládně „odborného“ strašení a vymáhání nesmyslných opatření, včetně segregace části občanů (dokonce i dětí) na základě pomýlených nařízení. Měli bychom především otevřít vážnou debatu o konkrétní odpovědnosti politiků za jejich chybná rozhodnutí; taková, která mají negativní dopad na zdraví občanů, veřejné rozpočty, případně přímo porušují platné zákony.
Jeden návrh na konkrétní typ trestu bych měl: Není to vězení, netěšte se. V tomto konkrétním případě by se dali velmi jednoduše dohledat pachatelé. A těm bych zakázal dvě věci:
Rozhodovat o veřejných penězích.
Žít z veřejných peněz.
Doživotně. Bez možnosti odvolání.
