Pan arcibiskup projevil starosti o duše ruských vrahů. V jakých krutých podmínkách žili, jak ty hrůzy války útočily na jejich duše a tak dál v té zauzlině západní Asie, táhnoucí se kdo ví odkud až do Košic. Pro jejich znásilňování a vraždění hledal snad porozumění či pochopení, nabídl i pokání. Naše, ne vrahů. Vyvolalo to velké vzrušení, ba pobouření a údiv, komu že to primas tak rozumí. Nabídl veřejnosti dodatečné vysvětlení či oslabení svých úvah, ale znělo to ochable. Slova, která z úst vyletí, nerada se do nich vracejí. Pochopit ničemu je vždy větší efekt než pochopit oběť.