Vítězem francouzských prezidentských voleb se opět stal plastelínový Emmanuel Macron. Pro zemi galského kohouta to bude dalších pět let, které mohou připomínat film Blbec k večeři (1998). Poražená Marine Le Penová je podle všeho už za datem politické spotřeby, tedy cosi jako jiné slavné filmové dílo – U konce s dechem (1960). Jenže za bukem zůstal číhat poražený z prvního kola, levicový křikloun Jean-Luc Mélenchon. Ten připomíná první díl Fantomase (1964). Co to všechno znamená pro Francii, která už dávno není světovou velmocí, i když si na ní bláhově hraje? Země nutně potřebuje mnohé reformy, ale s Macronem se jich nedočká.
Macrona volil podivuhodný mix bohatších voličů, střední třída i penzisté, ale jeho výhra jednu věc zcela jistě nezmění. Naopak očekávejme ještě horší situaci. „Macronovu aroganci vítězství spíše posílí… Obtěžoval se uspořádat pouze jediný předvolební mítink s tím, že je příliš zaměstnán Ukrajinou, ale strávil měsíce slibováním obrovských státních výdajů na školství, bezpečnost, energetiku a obranu. Nyní ale čelí krizi kvůli rychlému růstu životních nákladů a například jeho navrhované důchodové reformy vypadají velmi vratce,“ napsal několik hodin před vyhlášením výsledků pro anglický konzervativní web The Spectator Jonathan Miller, který je autorem knihy Francie, národ na pokraji nervového zhroucení.
Nedělní vítězství Emmanuela Macrona je přitom podle čísel zcela jednoznačné. Spekulace některých médií a lidí na sociálních sítí, že může uspět Le Penová, byly od začátku liché. Prezident je ale plastelína, kterou lze jakkoli tvarovat podle toho, co potřebují jeho voličské skupiny vidět a slyšet. Před pěti lety sliboval Francii velké reformy, které ovšem neuskutečnil. Dnes už k nim má menší vůli, protože na ně není francouzská společnost naladěna.
Navíc teď nebude mít Emmanuel Macron s kým reformy provádět. Někdejší klasické strany – pravicoví republikáni a socialisté – jsou v současnosti téměř bezvýznamné. Přitom zemi čekají už v červnu parlamentní volby do Národního shromáždění, kde může zabodovat Fantomas francouzské politiky Jean-Luc Mélenchon, vůdce krajně levicové strany La France insoumise, který v prvním kole prezidentských voleb skončil na třetím místě se slušnými 22 procenty. Ten vyzývá Francouze, aby ho zvolili v červnu premiérem. A je možné, že část voličů v nich dá přednost výřečnému Mélenchonovi před tradiční podporou Le Penové. Ta sice dosáhla v neděli ze všech svých prezidentských pokusů nejlepší výsledek, ale prohrála v nich už potřetí. Její otec Jean-Marie Le Pen dokonce pětkrát. Opakovat donekonečna tuto rodinnou tradici se ukazuje jako nesmyslné. Strana Le Penové bude muset hledat někoho jiného. A to nebude nijak jednoduché. Marine Le Penová se ale před volbami nesmírně zdiskreditovala svoji koketerií s ruským masovým vrahem Vladimirem Putinem. To nepůjde ani změnit, ani odčinit.
Třetina voličů v nedělnímu hlasování vůbec nepřišla, protože ani Macron, ani Le Penová nejsou pro ně vhodnou alternativou. O ty se bude hlavně bojovat v červnových parlamentních volbách.
Francie je pak podle rozložení sil v jednotlivých regionech země společensky a ideově velmi rozdělená. Macron dal mnohokrát najevo své pohrdání méně úspěšnými skupinami obyvatel. Le Penová i Mélenchon naopak zastupují Francouze, kteří jsou označováni jako défavorisé (znevýhodnění). Není jich málo a spíše jich přibude s tím, jak roste inflace a jak se zvyšují ceny energií. Odhady hovoří o tom, že přes 9 milionů obyvatel žije pod hranicí chudoby, což je o půl procenta více než v roce 2017, kdy Macron nastoupil do úřadu. To se rozhodně nedá označit za úspěšné výsledky prezidentství. Macron například v roce 2018 označil nižší vrstvy společnosti „za flákače“ a posmíval se lidem, kteří marně hledali práci.
Emmanuel Macron je typickým výplodem elit i když se prezentuje jako zástupce „všech Francouzů“. To je lež, které věří jen on sám. Vyhrál, ale žádné vítězství to pro Francii není. Uspěla jen jedna ze dvou špatných možností, která se nabízela.
