Pětina Čechů si hledá novou práci. Další pětina cítí finanční tlak a není si jista, jak vyjde s penězi, vyplynulo z průzkumu, o němž ve svých úterních zprávách referoval Český rozhlas. Důvody jsou zřejmé – zdražování. Rostou ceny potravin, energií, pohonných hmot… Jak se to může projevit na volbách, které nás čekají za zhruba pět měsíců?
Nejdřív k průzkumu samotnému. Jako každou sondáž je třeba jej brát s rezervou. Prováděla jej Profesia, technologická společnost soustředící se na trh práce, a to v únoru a březnu na vzorku pouhých 450 respondentů. Když se ale zasadí do kontextu současného dění, je dost pravděpodobné, že podobné trendy v nějaké míře existují. A pokud si je promítneme do stále intenzivnějších vyjádření opozičních politiků v souvislosti s přílivem ukrajinských uprchlíků, stojí to za pozornost.
Protože platí zmíněné „it’s the economy, stupid“, jak vštěpoval členům volebního týmu v roce 1992 stratég kampaně budoucího amerického prezidenta Billa Clintona. Neboli pro voliče jsou často ve finále rozhodující otázky jejich živobytí (heslo bylo údajně jen „the economy, stupid“, ale to jen na okraj).
A neúprosná jsou teď u nás jak makroekonomická data, tak ceny v obchodech. Navíc je dost pravděpodobné, že tento vývoj bude v příštích měsících pokračovat. Což v příspěvku Českého rozhlasu připomněl i analytik Profesie Michal Novák: „Průměrná mzda v České republice stoupla o necelá čtyři procenta, letos očekáváme, že její růst bude ještě vyšší… Na druhou stranu inflace už přesahuje deset procent, takže reálná mzda spíše klesne.“
Češi jsou přitom na své peněženky extrémně citliví. Ukázalo se to například v kampani před krajskými volbami v roce 2008, kdy tažení proti marginálním třicetikorunovým poplatkům u doktora přispělo k volebnímu vítězství sociálních demokratů.
U letošního podzimního klání to bude složitější. Voliče čeká na přelomu září a října jak výběr komunálních politiků (plus vedení Prahy), tak třetiny Senátu. A kromě rostoucích cen tu dost možná sehraje roli faktor Ukrajina.
Značná část zdejších obyvatel prokázala obdivuhodnou solidaritu s lidmi, kteří prchají před ruskou barbarskou invazí, ale nic netrvá věčně. A v potaz je třeba vzít především doposud víceméně mlčící českou většinu. Rozpory typu „my vs. oni“ neboli pozornost věnovaná problémům zdejších obyvatel a ukrajinských uprchlíků, jakkoliv to může být zavádějící, budou přibývat. Opozice je bude postupně víc a víc využívat. Disentní kritické hlasy mohou časem také zaznívat i od některých jednotlivců spjatých s vládnoucími koalicemi, zvlášť když v regionech půjde do tuhého.
Navíc když se vrátíme k výše citovanému průzkumu, úplně bez problémů prý zvládá současnou ekonomickou situaci jen necelá pětina obyvatel. A to jsme teprve na začátku.
