Zítřejší maďarské parlamentní volby lze bez pochyby označit za nejzajímavější letošní volební klání na evropském kontinentu, které překoná i za týden začínající hlasování o francouzské hlavě státu. Proto nabízíme pět důvodů, proč nedělní rozhodování o maďarských poslancích přitahuje zájem v zahraničí a budí řadu emocí doma i v cizině.
1. Jde o Viktora Orbána – zlobivé dítě evropské politiky
Zájem o maďarské volby zvyšuje v první řadě osoba Viktora Orbána. Jedni v něm vidí muže, který svou zemi posunuje k autoritářství a k pro-ruské politice. Druzí ho naopak považují za prototyp úspěšného národního konzervativce, který se dokázal postavit evropskému politickému mainstreamu, prosazujícímu multikulturalismus a podobné „moderní“ principy, a na jehož slova nakonec došlo při minulé migrační krizi. Orbán se sám stylizuje do hlavního ideologického bojovníka proti liberální demokracii, protože „demokracii s přívlastkem“ považuje levicový útok na čistou formu demokracie. Zároveň se nebál provést v zemí zásadní ústavní reformy, které zdůvodňuje nutností dokončit dekomunizaci maďarského státu. Jeho odpůrci ale zase tvrdí, že jde o omezování demokracie a právního státu a snahu opevnit se u moci.
2. Průzkumy signalizují vyrovnaný souboj
Orbán vyhrál troje parlamentní volby za sebou, ale teď má podle průzkumů poprvé namále. Poslední preference z něj dělají lehkého favorita, ale rozdíly mezi jeho stranou a širokou opoziční koalicí zůstávají v řádu statistické chyby. Orbán neoslabil a stále si drží preference pohybují se kolem 50 procent, ale téměř celá opozice se proti němu na čtvrtý pokus spojila a není úplně bez šance.
Letos tedy nepůjde o ústavní většinou, kterou Orbánova strana FiDeSz získala ve dvou posledních volbách, ale o přežití celého „systému Orbán“. Maďarskému premiérovi nelze upřít, že je mistrem politických kampaní, ale přece jenom už je u moci nepřetržitě 12 let, a to opotřebuje každého politika a jeho stranu. Po celou dobu navíc vládne fakticky sám, když jeho FiDeSz doplňuje jen malá křesťanskodemokratická strana KDNP.
Výsledek v jeho neprospěch mohou stále strhnout nerozhodnutí voliči, kterých zůstává stále poměrně dost. (Další větu by neměli část někteří Orbánovi příznivci, protože by je jako odpůrce korespondenční volby mohla rozrušit.) Konzervativnímu premiérovi zase můžou v závěru pomoci k vítězství hlasy Maďarů žijících v okolních státech (hlavně v rumunské Transylvánii), kteří mohou své hlasy odevzdat právě pomocí korespondenčního hlasování.
3. Duhově „post-extremistická“ opozice
Kdo má kravatu jde za rakví, říká se v jedné české komedii, když se shání kompars do masové scény. V Maďarsku se teď tohle pořekadlo hodí na hlavní opoziční alianci, která se jmenuje V jednotě pro Maďarsko (EM) a jejím jádrem jsou postkomunističtí socialisté a několik od nich odtržených levicových formací. Doplňují je různí levicoví liberálové (Momentum), podobní českým pirátům, či originální maďarští zelení (LMP). Do voleb je ale jako premiérský kandidát vede konzervativně laděný, původně nestranický starosta města o velikosti našeho Prostějova, zvaného Hódmezővásárhely Péter Márki-Zay, známý v zemi pod zkratkou „MZP“. To ale stále není největší podivuhodnost opoziční koalice, která teď šlape Orbánovi na paty.
Tu tvoří účast strany Jobbik (Hnutí pro lepší Maďarsko), která původně vznikla jako krajně pravicová, a i na maďarské poměry super-nacionalistická strana. Později se prý umírnila, ale její poslanec v Evropském parlamentu stále zůstává nezařazený, protože ho žádná frakce nechce vzít do svých řad, což je znak toho, že to s tím umírněním není zase tak horké. Ostatně tento jediný zástupce strany ve štrasburském sněmu se kdysi neslavně proslavil návrhem na vytvoření seznamu poslanců židovského původu v národním parlamentu.
Najdou se komentáře, které trochu překvapivě srovnávají maďarskou sjednocenou opozici s českou koalicí Spolu. Seskupení v Jednotě pro Maďarsko by ale spíše odpovídalo situaci, kdyby by do Spolu byla přijata Okamurova SPD poté, co by řekla, že už se „umírnila“.
4. Ocas jako jazýček na vahách
Překvapivým jazýčkem na vahách může nakonec být recesistická Strana dvojocasého psa (MKKP), která paroduje politiku, ale její voliči se rekrutují zejména z té části společnosti, jíž je bližší opoziční koalice než Viktor Orbán. Pokud recesisté dostanou hlasy odpovídající průzkumům, které jim občas dávají výsledek blížící se pěti procentům potřebným pro vstup do parlamentu, bude to pro opozici velké odčerpání hlasů a nepřímá „pomoc“ Viktoru Orbánovi. Strana propagující pivo zadarmo nebo věčný život prodloužený o 20 let, proto může celé nedělní volby při těsném rozdílu obou velkých hráčů paradoxně rozhodnout.
5. Orbánova internacionála v ohrožení
Celý volební duben se navíc ponese ve znamení volebních bitev o osud politiků, kteří mají s Viktorem Orbánem podobné názory. Zítra se totiž odehrají také prezidentské a parlamentní v Srbsku, kde zatím neochvějně vládne Orbánův spojenec, prezident Aleksandar Vučić. Ke konci měsíce voliči rozhodnou o osudu dalšího „orbánovce“ – slovinského konzervativního premiéra Janeze Janši. Už zítřek ale napoví, jak na tom nadále bude na evropské politické scéně směr zvaný orbánismus.
Napínavou bitvu o budapešťský parlament (a trochu i srbské výsledky) bude Reflex v neděli od 10 hodin sledovat a komentovat v on-line přenosu.
