Distributorům pohonných hmot přibyla nová povinnost. Musí denně na Ministerstvo financí posílat výkazy, kolik dosahuje jejich marže. A pokud by MF usoudilo, že je příliš vysoká, může přistoupit k cenové regulaci.
Každá cenová regulace je z podstaty špatná, protože křiví tržní ceny a dává větší moc státu. Na druhé straně je fakt, že od ceny pohonných hmot se odvíjejí ceny všeho zboží, protože každý dopravce si pochopitelně započítává jejich cenu do nákladů. To se pak projeví v nárůstu inflace, a to už je makroekonomická veličina, se kterou se musí stát nějak vypořádat. Otázka je, zda je cenová regulace tím nejvhodnějším řešením. Tržně přijatelnější řešení by bylo snížení DPH, případně spotřební daně, k tomu ale Fialova vláda nepřistoupila. Místo toho zrušila přimíchávání řepkového metylesteru do nafty. Kromě toho, že na cenu by to nemělo mít i v případě realizace téměř žádný vliv, jde o habaďůru. Jednak by musela zrušení opatření schválit v zákoně, ale i tak by stále platila povinnost daná EU, přimíchávat do paliv složku z OZE. A protože žádná jiná náhrada v takovém množství není, bude se řepka přimíchávat i nadále. Celý ten humbuk měl tak jediný cíl – naštvat Babiše. Vláda svým rozhodnutím akorát udělala z národa i ze sebe pitomce
Čistě z hlediska dostupnosti je ropy dostatek, v zásobních ji máme na devadesát dní. K cenové turbulenci by neměl být reálný důvod. Jenže ekonomika není pouze součtem reálných veličin, ale i dalších faktorů, včetně psychologických. A tak k prudkému nárůstu cen nedošlo proto, že by aktuálně byly ohroženy dodávky ropy, ale proto, že paniky způsobené ruskou agresí využili spekulanti, což bývá pro takové situace typické, a žádná vláda s tím nic nenadělá. Logicky si z takové situace pro sebe snaží leccos urvat i distributoři – podnikání není charita. V tak krátkou dobu těžko mohlo dojít k jakékoli kartelové dohodě, distributoři tak mohli maximálně kopírovat ceny podle konkurence. Konkrétně ale právě v tomto oboru existuje silná konkurence, a určitě by dříve či později některého distributora napadlo, že když si sníží marži, vytočí nakonec díky přílivu zákazníků více, a bude tak mít i vyšší konečný zisk. Ostatně namísto etatisicko regulačních nápadů mohla jít vláda příkladem, a snížit marži u státního podniku Čepro, a tím tlačit na výši marže u ostatních distributorů.
Primární důvod poklesu cen pohonných hmot padá na vrub toho, že panika odeznívá i z evropského velkoobchodního trhu s palivy. Pochopitelně, že za citelným poklesem cen pohonných hmot v ČR ale stojí také společenský, mediální a politický tlak na zpracovatele, distributory a čerpací stanice, kteří si v posledních dnech evidentně znatelně ponížili své marže. Takže do snížení cen se zřejmě nakonec promítla i vládní výhrůžka cenovou regulací. I tak by měla vláda, která se deklaruje jako pravicová, šetřit cenovými regulacemi jako šafránem, a nechat vývoj cen na trhu a konkurenci. Ty se nakonec vždycky prosadí.
