Vladimir Putin uznal nezávislost separatistických republik v Donbasu. Poslal na jejich území „mírovou misi“, což přesněji znamená vojenskou invazi a hrubé porušení mezinárodního práva. Prezident Zeman napadení Ukrajiny vylučoval a znovu se mýlil.
Putin chce oslabit spojeneckou roli NATO na východě Evropy a jako beranidlo používá eskalaci vztahů s Ukrajinou. Zřejmě očekával, že západní země nebudou jednotné a vydíráním dosáhne aspoň některých ústupků. Hraje hlavně pro domácí publikum, jež většinově podporuje jeho imperiální politiku a lítost nad rozpadem Sovětského svazu.
Genocida v Donbasu?
Zašel však příliš daleko a neuspěl, přestože na ukrajinských hranicích soustředil palebnou sílu 150 tisíc vojáků, a signály o vpádu na území svrchované země byly čím dál zřetelnější. Proto přikročil k radikálnímu kroku, navazujícímu na obsazení Krymu v roce 2014, jež Kreml rovněž původně zcela vylučoval.
Podpisu dekretů o „nezávislosti“ Doněcké a Luhanské republiky kontrolovaných separatisty předcházel Putinův projev, směsice velikášství, dezinformací a lží. Už naplno se v něm projevily jeho instinkty bývalého agenta KGB.
Prezident Ruské federace v něm zpochybnil integritu „neofašistické“ Ukrajiny v současných hranicích a vymyslel si legendu o masové genocidě občanů ruské národnosti na území Donbasu. Pustil se do riskantní partie a překročil Rubikon.
Demokratické země mají co do činění s nevypočitatelným agresorem, a některé z nich to dlouho nechtěly brát na vědomí. Dnes se situace mění. Tato vysoká hra současně odkryje domácí karty zejména v těch zemích, na něž přímo míří zájmy Moskvy, Českou republiku nevyjímaje.
Za klíčového apologeta prokremelských zájmů je u nás považován prezident Miloš Zeman a jeho blízké okolí. V této roli nakonec selhal, jelikož Česko bylo po vrbětické kauze zařazeno na seznam nepřátel Ruska, a jeho vliv definitivně oslabil po loňských sněmovních volbách.
Rusové nejsou blázni
To však Zemanovi nebrání, aby pokračoval v dosavadní zahraničně-politické linii. V rozhovoru pro Mladou frontu DNES (17. 2. 2022) se vyjádřil i k ukrajinské krizi. Zpochybnil zásah ruské armády na Ukrajině, přičemž zprávy amerických zpravodajců označil za fámy a blamáž.
„Rusové nejsou blázni, aby se pouštěli do operace, která jim přinese více škody než užitku,“ uvedl Zeman. „Já jsem dostal zprávu, že útok začne za pět dní. Tato zpráva pocházela z amerických zdrojů, byla to zpráva CIA. Nu, a jak vidíte, nestalo se tak,“ dodal.
Nyní pomiňme otazníky, odkud se zpráva CIA dostala do rukou politika považovaného za exponenta místní rezidentury Kremlu. Není také podstatné, že invaze začala o několik dní později, jelikož zveřejňování operativních informací hrálo taktickou roli na obou stranách konfliktu.
Zeman po prvním odchodu z veřejného života napsal knihu „Jak jsem se mýlil v politice“, kde účtoval s politickými protivníky. Mnohokrát se mýlil i po comebacku do prezidentské funkce. Mýlí se i dnes, jakkoli může opět relativizovat, že myslel něco jiného.
Věřím Lavrovovi
V roce 2015 prezident Zeman přijal jako jeden z mála evropských státníků pozvání Vladimira Putina k účasti na vojenské přehlídce k 70. výročí konce druhé světové války v Moskvě. Odehrávala se krátce po anexi Krymu, kdy Rusko rovněž flagrantně porušilo mezinárodní právo.
Oslavy se odehrávaly v době, kdy Putin přiznal „krymskou lež“. Ruští představitelé dlouho prohlašovali, že se na Krymu nepohybují ruští vojáci. Ministru zahraničí Lavrovovi tehdy uvěřil i Zeman.
V propagandistickém filmu „Krym. Cesta do vlasti“ zmínil samotný Putin, že „pod záminkou posílení ochrany našich vojenských objektů na Krymu byly přepraveny speciální jednotky Hlavní správy rozvědky (GRU) a námořní pěchoty“. Zároveň uvedl, že po anexi Krymu byl připraven mobilizovat ruský jaderný arzenál.
Dnes se v Donbasu odehrává něco podobného: stejné metody, lži a zakrývací manévry. Zeman to tak necítí, což není nic překvapivého.
Uznejte Krym
Český prezident opakovaně zpochybňoval sankce proti Rusku. Jako první evropský státník vyzval v říjnu 2017 na půdě Rady Evropy Ukrajinu k uznání Krymu jakožto ruského území výměnou za kompenzace, v rozporu s postoji Ukrajiny, spojenců i vlády České republiky.
Zeman projevil empatii vůči zájmům Kremlu i při vyšetřování otravy Sergeje Skripala a jeho dcery v britském Salisbury jedem novičok. Stejní ruští zpravodajci v roli vrahů figurovali i v pozdější kauze výbuchů ve Vrběticích. I tady se pokoušel rozmělnit vyšetřovací verzi, jež vedla ke zmrazení česko-ruských diplomatických vztahů.
Nyní na Hradě probíhá kontrola nakládání s utajovanými zprávami s podezřením, zda neunikají do rukou zástupců cizích mocností. Příkladem budiž podivně skartovaná zpráva BIS o podílu ruských tajných služeb na vrbětických explozích se ztrátami na lidských životech a miliardovými škodami.
Kdo se „mýlí“ se Zemanem?
V těchto souvislostech lze Zemanovy „omyly“ v politice docela dobře pochopit. Kdo u nás stojí po jeho boku? Z aktivní politické scény Okamurova SPD, usilující o vystoupení z NATO, a kromě KSČM některé další menší mimoparlamentní subjekty, jež se dodnes vezly na radikální antivaxerské vlně.
Organizátoři demonstrací hnutí Chcípl pes zveřejnili prohlášení, kde projevili pochopení pro ruského prezidenta. „Putin není blázen, ale jestli dochází ke genocidě v separatistických republikách, tak mu nic jiného než zasáhnout nezbude,“ uvedl Jiří Janeček, mluvčí iniciativy, jež si s odezníváním covidu patrně našla nové téma.
Postoje k ukrajinské krizi rýsují další dělicí čáru nejen v zahraničních vztazích, ale i v domácí politice. Nyní se znovu ukáže, kdo kde stojí a čí zájmy hájí.
