Když se podíváme, jak je v jednotlivých státech stanovena spodní věková hranice pro právo volit, uvidíme, že (zatím) naprosto převažuje věk osmnácti let. Státy, kde je mají už šestnáctiletí, jsou v naprosté menšině. V Evropě je to ve volbách dolní parlamentní komory už zmíněné Rakousko (od roku 2007), Skotsko, Bosna a Hercegovina (tam může šestnáctiletý volit v případě, že je zaměstnaný, jinak až od osmnácti) a Malta. Poměrně častá je tato hranice ve státech Latinské Ameriky. Koneckonců první zemí světa, kde byl tento věk použit, byla v letech 1988/1989 Brazílie.
Jistě se nám může zdát hranice 16 let jako extrémně nízká. Je otázkou, na kterou ale nemá odpovídat politolog, nýbrž psycholog, do jaké míry se dnes mění hranice osobnostní zralosti, a hlavně, jak moc koresponduje s hranicí zletilosti.
Je však dobré si uvědomit, že v zásadě nic z toho, co dnes v otázce volebního práva považujeme za samozřejmé, samozřejmé není a je otázkou společenské shody. Jen pro ilustraci jiných než věkových aspektů zmiňme rovnost volebního práva, jež má jinou podobu v unitárním a jinou ve federálním státě. Proto například při volbě prezidenta USA má hlas voliče z New Yorku jinou váhu než z Nebrasky.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
