Pirátskou stranu dál povede Ivan Bartoš. V tomto ohledu výsledky celostátního fóra Pirátů nepřekvapují. Strana taky výrazněji podpořila Bartošův středový proud, radikální křídlo Pirátů opět v důležitém stranickém hlasování neuspělo. Ta největší práce na vnitřním fungování strany je však ještě čeká, stejně jako velký test v podobě komunálních voleb, zvlášť v Praze.
Sjezd Pirátů se letos odehrál v kulisách, které zrovna u nich nepůsobí nijak provizorně. S ohledem na covid se v Pardubicích setkali jen lídři strany a kandidáti na volené funkce, kteří pak debatovali ve dost komorním prostředí, výrazně skromnějším proti ostravskému Gongu, kde sjezd strany proběhl posledně, krátce před začátkem pandemie.
Tahouni na střídačce
Že Ivan Bartoš vyhrál, to už působilo dnes odpoledne jako očekávaná samozřejmost. Ještě krátce po sněmovních volbách se přitom nezdálo ani zdaleka jisté, zda vůbec ustojí vnitrostranický tlak do doby celostátního sjezdu. Ze všech stran nové vlády a v zásadě i opozice prošli Piráti po volbách určitě nejdynamičtějším vývojem, na jehož konci však stojí na první pohled zhruba tam, kde byli na začátku. To je však jen první dojem.
Po volbách se začalo asi víc než kdy dřív projevovat vnitřní rozdělení strany. Dá se ve zkratce popsat tak, že dosud stranu reprezentovali centristi jako Bartoš, Ferjenčík a Richterová, zatímco radikálnější větve uvnitř strany o sobě v pozitivní atmosféře sbírání jednoho volebního úspěchu za druhým nedávaly moc vědět a kritika vedení zaznívala spíše výjimečně. Teď se část někdejších tahounů odebírá do ústraní a jejich kritici získávají větší prostor.
V povolebním období a zejména před referendem o vstupu do vlády to zvenku působilo, že radikálnější proud reálně zahrnuje přinejmenším třetinu členů strany a že Piráti vstup do vlády dost možná neprohlasují. Více než 80 % členů nakonec bylo pro. Tak drtivou většinu pro Bartošem vyjednané vládní angažmá asi nečekal ani sám předseda. Premiér Fiala v dnešní zdravici Piráty zahltil komplimenty a vyzdvihoval dobrou atmosféru v jednáních s Bartošem. Tím se potvrzuje, že na nejvyšší úrovni není pnutí mezi ODS a Piráty tak výrazné, jako mezi členy a podporovateli stran.
Už referendum o vládě bylo do nějaké míry rozuzlení role Ivana Bartoše. Většina Pirátů si zřejmě vyhodnotila, že Bartoš je pořád v určitém smyslu unikátní politická osobnost a že životaschopná alternativa vůči jeho řízení strany minimálně zatím neexistuje, což dnešní znovuzvolení předsedou akorát potvrdilo. Bartoš tak do tohoto roku vstupuje s poměrně silným mandátem a může se soustředit na práci ministra.
Jeho výkon ve vládě bude pro Piráty extrémně důležitý – kde jinde, než v digitalizaci státu, se totiž mají předvést. Bartošův resort místního rozvoje navíc řeší i dostupnost bydlení, další zásadní téma pro jejich hlavní voličskou generaci. Jinými slovy, Bartoš představuje ve vládě autentické zastoupení mladé generace, dostal do gesce její hlavní témata a má prostor předvést své schopnosti. Co víc si může přát politik, aby přesvědčil vlastní voliče, že pro ně maká. A co znamenal dnešní sjezd pro zbytek Pirátů?
Jestli Piráti už minimálně od loňské kampaně debatovali nad smysluplností veřejného stranického fóra v jeho současné podobě, v týdnu před sjezdem se tohle téma asi nemohlo zdůraznit víc. Pozornost se v zásadě úplně upřela na komunistickou kandidátku na předsedkyni Janu Michailidu. Ve volbě lídra strany nakonec skončila poslední, téměř třetina hlasujících členů ji však brala za přijatelnou. Za Bartošem a Wagenknechtem skončil ostravský radní David Witosz, který mimochodem během sjezdu vystupoval zajímavě a vtipně a do budoucna o něm možná ještě bude slyšet, ve volbě místopředsedu neuspěl těsně.
Co čekat od nového vedení?
Ani na postech místopředsedů Bartoše na první pohled nečekají žádní nabroušení odpůrci. První místopředseda je nově europoslanec Marcel Kolaja, který na rozdíl od kolegů Peksy a Gregorové nekritizoval vstup do vlády a vystupuje umírněně. Druhou místopředsedkyní jsou Hana Hajnová, náměstkyně hejtmana kraje Vysočina, která v tomto týdnu poměrně nevybíravě zkritizovala příklon ke komunismu v části strany. Třetí místopředsedkyní je zastupitelka Blanka Charvátová, posledním členem vedení se stal bývalý poslanec Martin Jiránek. Ani jeden z nich se neřadí k protestnímu proudu ve straně.
Vnitřní rozpory Pirátů byly tématem několika projevů. Většina vystupujících zdůraznila, že se Piráti musí obrátit do sebe a sjednotit se, na důkladnější debaty však na tomto sjezdu nebyl prostor. O tom, zda a jak má dál fungovat pirátské fórum a celkově vnitřní mechanismy strany, v kandidátských projevech nic moc konkrétního nezaznělo. Sloužit k tomu má až ideová konference, kterou Piráti chystají na jaro a kde má strana debatovat o vlastním fungování a ideologii.
Piráty každopádně čeká zásadní období. Naráz se budou snažit uspět ve vládě, zformovat vlastní řady a ideálně taky nepropadnout v komunálních volbách ve velkých městech. Jak si nakonec poradí s radikály, kteří sice na sjezdu fakticky prohráli, ale svými výroky na sebe stále stáčejí pozornost? A projdou Piráti konečně reformou vnitřních procesů? O tom všem bude tenhle rok v Pirátské straně.
