Slovenská prezidentka Čaputová je v českém prostředí vnímána velmi pozitivně, část společnosti ji dokonce považuje za pravzor budoucí české hlavy státu.
Mám dokonce podezření, že některé české političky se do slovenské prezidentky snaží stylizovat. Stačí jim k tomu pramálo – postaví na sporák liberánlě demokratický hrnec, nakrájejí a naházejí do něj co nejvíce vzletných frází o etice, morálce, odpovědnosti, osolí jej sociální soudržností, slušností, Evropskou unií, připepří humanistickým odkazem Václava Havla, všechno řádně promíchají – a eintopf moderní slušné státnice mají hotov.
Naposledy tímto způsobem přispěla Zuzana Čaputová k odvěkým diskusím o lidské svobodě ve svém novoročním „príhovoru“, v němž svým občanům doporučila, aby se osvobodili od „nevolnického chápání svobody a vztahu k moci či společnosti“. Podle ní „při nevolnickém přemýšlení vnímáme všechna omezení jen jako úděl, který nám byl dán shora. Oproti tomu královská nebo také vyspělá občanská svoboda vychází z možnosti jednat sebevědomě a svobodně, tak jak to vyžaduje nejen náš zájem, ale i zájem společenství, jehož jsme součástí. Svobodně si něco vybíráme a svobodně se něčeho zříkáme. Přemýšlejte královsky, nikoli nevolnicky,“ říká slovenská prezidentka.
Nevím, jak vy, ale shluk jejích myšlenek o svobodě mě nevede ke královskému přemýšlení (ostatně protikladem otroka není král, ale svobodný občan), spíše než cokoliv jiného mi připomíná slavnou marxistickou poučku o svobodě „jako poznané nutnosti“. V pojetí marxistů je svobodný ten, kdo pochopí, že se musí části svobody vzdát ve prospěch celku, který vaši svobodu potřebuje k dosažení svých cílů. Ty ovšem se svobodou samozřejmě nemají vůbec nic společného, ale nevadí, jsou krásné a správné. Jako třeba diktatura proletariátu a třídní boj.
Zkusme si tedy převést moderní podobenství Čaputové do reálného života. Jak například chcete vysvětlit malým dětem, že nemohou jít bruslit na veřejné kluziště se svými spolužáky, protože jejich rodiče nejsou očkováni proti covidu? Děti zdravé, rodiče zdraví, ovšem uvízlí v otrockém chápání svobody a naivně se domnívající, že pokud je očkování dobrovolné, tak jim přece nemůže nikdo bránit ve vstupu na veřejné sportoviště. Inu, otroci.
Podobně královsky svobodně nebyla schopna uvažovat ani desítka tisíc demonstrantů, jež o víkendu protestovala v nizozemském Amsterdamu proti tamním drsným karanténním omezením svobodného života. Jejich nevolnické chápání svobody jim musela rázně rozmluvit a vysvětlit prostřednictvím obušků, slzného plynu a zubů zuřivých policejních psů královským pochopením svobody obdařená zelená starostka hlavního města Nizozemska Femke Halsemaová.
Příkladů špatného chápání svobody by se v současném světě utahování šroubů v rámci vyššího principu epidemického daly najít desetitisíce. Doplňte si je sami, milí čtenáři.
Nemá smysl o nich přemýšlet ani jako králové, natož jako otroci. Zkusme to raději bez přívlastků svobodně, tak nějak nečaputovsky.
