Český svět se baví, jak Miloš Zeman jedná z prosklené vitríny s ministry. Hlavní politický boj se mezitím soustřeďuje na měnovou a rozpočtovou politiku státu. Je to přesně, jak to kdysi řekl poradce prezidenta Clintona: It’s the economy, stupid.
Dávno před první vlnou covidu mnozí ekonomové upozorňovali, že české hospodářství je v nerovnováze. Znepokojovaly dvě věci: jak růst mezd výrazně předběhl růst produktivity práce. Současně na trhu práce chybělo přibližně čtvrt miliónu pracovních sil.
Uplácení voličů
První bylo výsledkem rozmařilé rozpočtové politiky vlády, která už před loňskými krajskými volbami rozdávala různých sociálním skupinám. Druhé vzniklo jako logický důsledek vládní izolacionistické politiky, která ve spolupráci s odbory uzamkla Českou republiku před pracovníky například z Ukrajiny a chtěla dosáhnout růstu mezd bez ohledu na dynamiku hospodářství. Obě věci dlouho před covidem pomáhaly podpalovat inflaci, a tedy růst cen.
Infekce covid-19 se stala pro Babišovu vládu nejen pohromou, protože odhalila její manažerský chaotismus. Daleko víc se stala záminkou, jak třikrát po sobě vytvořit čtyřsetmiliardový deficit státního rozpočtu, který z větší části směřoval k uplácení vybraných skupin voličů před sněmovními volbami v říjnu 2021. V jednu chvíli se zdálo, že Babišova vláda objevila recept na zadlužování bez následků. Citovaly se výroky klasiků, že když je dluh dostatečně velký, je schopen obsloužit se sám.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
