Pořádání olympijských her opouští původní myšlenky olympismu. Vrcholový sport není mimo jiné jen nástrojem komerčních zájmů a velkého byznysu, někdy slouží i politickým a mocenským ambicím těch, kteří chtějí jeho prostřednictvím předvést svou sílu a apetyt ovládat jiné.
Byli jsme toho svědky již v roce 2008 při letních OH v Pekingu a zimních v ruském Soči v roce 2014. V obou případech šlo o megalomanské přehlídky autoritativních režimů. Úspěchu bylo podřízeno vše. O porušování lidských a občanských svobod se raději cudně mlčelo. Některým z nás se může vkrádat na mysl i olympiáda v roce 1936.
Tokijská předehra
Další podivné olympijské hry jsme zažili letos. Japonsko se připravovalo dlouho a pečlivě, ale vzhledem k aktuální pandemické situaci si pořádání olympijských her nepřála většina obyvatel pořádajícího Tokia. Na nádherných (drahých) sportovištích nemohli být diváci. Sportovci žili v izolovaných bublinách od jednoho testu k druhému. Nemohli se potkávat. Někteří strávili značnou část pobytu ve stresující karanténě. Ztráty pořadatelů byly ohromné.
Zdá se, že Tokio 2021 bylo jen předehrou toho, co nás čeká od
4. února 2022 v čínském Pekingu. Ten den budou na Pekingském národním stadiónu pro 80 tisíc diváků (Ptačím hnízdě) zahájeny zimní olympijské hry. V žádném malebném horském středisku, ale v hlavním městě mocné říše, které má 21 miliónů obyvatel a leží v průměrné nadmořské výšce 63 metrů. Za absurditu lze považovat i to, že další covidová olympiáda se bude konat v zemi, odkud se globální pandemie rozletěla do celého světa.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
