Demokracii necharakterizují pouze samotné volby podle všeobecného a rovného volebního práva, ale rovněž několik dalších rysů: třeba to, že se složení vlády odvíjí právě od volebních výsledků, že poražený uzná výsledek voleb a že dochází k hladkému předání moci.
V tomto ohledu nás političtí představitelé minulých let napínali a napínají. Ať už Miloš Zeman svými v zásadě protiústavními řečmi o tom, že bude jmenovat Andreje Babiše premiérem, ať volby dopadnou jakkoli, či Andrej Babiš, když se pokouší vylhanými čísly převyprávět výsledek voleb ve svůj prospěch.
Nenormální chování
Jsme asi o to napjatější, že víme, že to není normální chování a že zažíváme něco, co není součástí naší společenské mentality. Jako společnost totiž v zásadě nemáme zkušenost s nevůlí předat moc.
Od roku 1918 byla moc předávána spořádaně, a to i v případě velkých změn režimů. Poražený si dobře uvědomoval, že prohrál, a nezabarikádoval se v kanceláři, nepovolal na svou obranu silové složky. Když to chtěl v listopadu 1989 udělat s armádou a Lidovými milicemi tehdejší ministr národní obrany Milan Václavík, nepřesvědčil ani členy ÚV KSČ.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
