Ještě zcela neodezněla krize spojená s covidovou pandemií a už se hlásí další – energetická.
Zhruba dva měsíce před Vánocemi nedostatek plynu může vyústit, a nejspíše i vyústí, v nekontrolovatelný růst cen všeho. Ceny plynu jen od začátku letošního roku stouply více než o tři sta procent a dále míří vzhůru.
Meteorologové slibují tuhou zimu, dodavatelské řetězce jsou závažně narušeny a nespokojenost obyvatelstva začíná být vážná. Za oceánem již přezdívají svého prezidenta Joe Prázdné Regály. Ekonomika si dělá, co chce, a čistě ideologický přístup k procesům, jimž rozumí málokdo, se znovu a znovu ukazuje být kontraproduktivní.
Dávky, dotace, dorovnávání
Teprve před měsícem Mezinárodní energetická agentura (IEA) ve své výroční zprávě varovala před investováním do zastaralých zdrojů, ježto ropa a plyn budou co nevidět vytlačeny z trhů „zelenou“ energetikou. Dnes se na všech úrovních vážně posuzuje možnost znovuotevření uhelného průmyslu, dávno odepsaného jako včerejší den lidstva.
Špatné zprávy nezvěstují Evropanům noviny, ale účty za světlo a topení. Žehrání nepomáhá, neboť úřady prakticky nemají žádnou možnost omezit růst cen na zcela deregulovaném a konkurenčním trhu. Ve výsledku narůstá frustrace lidí beztak zchudnuvších kvůli pandemii. Přitom jedna svízel táhne za sebou druhou: stoupající komunální výdaje brzdí spotřebu a ta je hybnou silou evropského hospodářství. Státní úřady odpovídají na hrozby tím jediným způsobem, který umějí: pokoušejí se zaházet požár nepočítanými penězi.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
