Premiér Andrej Babiš pokračuje v sérii fabulací a nesplněných slibů. Nekončí v politice, ačkoli to avizoval už dvakrát, přestože hnutí ANO odejde do opozice. Jeho názorové veletoče mohou směřovat k přípravě na prezidentské volby.
Šéf hnutí ANO dosud nestrávil pro něj jistě ponižující porážku. Svědčí o tom jeho poslední vystoupení ve facebookovém pořadu Čau lidi, přehlídky mixu sebechvály, lítosti a hledání viníků ztráty vládní většiny všude kolem. Kampaně, podvody, nepřející média. Pomíjí, že kdo s čím zachází, tím také schází, a v jeho případě to platí dvojnásob.
Zůstanu v té sněmovně
„Stokrát mi můžete říkat, ať se vrátím na Slovensko, ale já jsem český premiér, jsem hrdý Čech a já to prostě nevzdám,“ uvedl Babiš. „Mám pro vás špatnou zprávu, zůstanu v té sněmovně, zůstanu. A pokud skončíme v opozici, tak tam budu. A budeme sledovat všechny ty sliby pana Fialy, těch 100 miliard úspor a všechny ty kecy.“
Pojem „hrdý Čech“ je u Babiše slovem do pranice z více důvodů, než jen perspektivou jeho lámané husákovštiny, zatížené četnými slovakismy. Stejně tak by mohl prohlásit, že je „hrdý Slovák“ nejen z toho důvodu, že se v Bratislavě narodil a dlouho tam žil.
Krátce po vstupu Babiše do vlády v roce 2014 vyšlo najevo, že má české i slovenské občanství, což potvrdil mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka. Časopis Forbes ho zařadil do žebříčku nejbohatších lidí v obou zemích. Zatímco v Česku byl tehdy po Kellnerovi druhý, na Slovensku, kde rovněž podniká, je s přehledem usazený v čele pořadí.
Babiš „emigroval“
Babišova „emigrace“ ze Slovenska do České republiky v polovině devadesátých let byla do značné míry vynucená, což nakonec sám přiznal. Tvrdil, že musel zemi opustit, jelikož byl po roce 1992 údajně nepohodlný mečiarovcům. Skutečnost je prozaičtější. Na Slovensku mu tehdy hrozilo trestní stíhání kvůli „krádeži“ Agrofertu.
„Ale kdeže. Ještě v létě 1995 byl členem představenstva Petrimexu, firmy zcela ovládané Mečiarovými lidmi. Naštvali se na něj, až když ovládl Agrofert,“ odmítl Babišovu interpretaci bratislavský policista z útvaru odhalujícího ekonomické zločiny.
Petrimex je bývalý normalizační podnik zahraničního obchodu, a Babiš v něm působil jako obchodní delegát v Maroku. Chtěl se tam po pádu komunistického režimu původně usadit, ale nakonec se vrátil na Slovensko.
V roce 1992 založil v Praze pobočku Petrimexu. O rok později z ní vznikla samostatná firma Agrofert, kterou v roce 1995 za podezřelých okolností převzal s pomocí neprůhledné schránkové společnosti O. F. I., registrované ve Švýcarsku.
Petrimex přišel o stoprocentní podíl v Agrofertu, do něhož předtím investoval stovky milionů korun. Babiš využil situace, že současně zastupoval mateřský Petrimex i později vlastní Agrofert.
Když se o této partyzánské operaci dozvěděla dozorčí rada Petrimexu, odvolala Babiše z představenstva, ale bylo už pozdě. Petrimex podal žalobu, avšak jeho snaha získat Agrofert zpět neuspěla.
Tolik k legendě o „hrdém Čechovi“, jehož impérium u nás expandovalo díky Babišovým konexím hlavně ve vládách ČSSD, často za obdobně velmi pochybných okolností.
(Ne)odcházení z politiky
Není to jediný pozoruhodný výrok končícího premiéra. Znovu porušil dané slovo, týkající se jeho působení v politice.
„Občané rozhodnou o tom, jestli odejdu z politiky. Říjen 2021 bude raz dva. Pan Fiala říkal, že nás porazí ve volbách. Já když prohraju volby, tak určitě nebudu pokračovat v politice,“ řekl Babiš Blesku v únoru 2020.
„Šel jsem do politiky jako manažer, takže neumím tolik mluvit. Kdybychom měli skončit v opozici, z politiky bych odešel,“ zopakoval několik dní před volbami v rozhovoru pro Frekvenci 1. Nyní otočil a tvrdí, že zůstane v jím nenáviděné sněmovně, i když skončí v opozici.
Tyto názorové veletoče nejsou u šéfa ANO ničím novým. „Určitě tady není prostor, aby někdo zakládal novou stranu. Já do politiky jít nechci. Nebyl bych dobrý politik,“ prohlašoval v roce 2011 v televizním pořadu svého podporovatele Jana Krause.
„Jen hlupák nemění názor. Na to, že bych zasedl ve sněmovně, se dnes těším,“ vysvětloval svůj obrat před předčasnými volbami o dva roky později, a v podobném duchu pokračoval dál.
„Bude na lidech, jestli mi dají šanci, abych ukázal, že bych uměl řídit vládu jako jeden tým. Politice jsem obětoval šest let svého života. Pokud bych byl premiér, tak bych tam chtěl být čtyři roky, ne déle,“ řekl Babiš Novinkám v říjnu 2017 krátce před předchozími volbami.
O čtyři roky tvrdil něco jiného. „Je to poslední příležitost mě volit. Kandiduju naposledy. Poslední šance volit Babiše,“ vzkazoval letos v létě ve své předvolební brožuře „Sdílejte, než to zakážou“.
Poslední šance?
Skutečně byly sněmovní volby poslední šancí volit Babiše? Věřit se mu nedá ani slovo, řetězení lží povýšil na systémový prvek politického boje. Letošní volby ale také ukázaly jednu věc. Babiše nemůže porazit roztříštěná opoziční scéna, ale sjednocené formace.
Totéž bude platit i pro výběr kandidátů na prezidenta, jehož řádné funkční období končí v březnu 2023. Čím víc jich bude, tím lépe pro babišovsko-zemanovský svět. Babišova kandidatura není nereálnou spekulací, jeho oponenti se na to musí dobře připravit. Co ho k tomu vede? Prestiž? Imunita, jelikož je prezident po dobu funkce nestíhatelný?
Leccos se ovšem ještě může odehrát. Může civilizovaná země například unést prezidentského kandidáta, jenž byl mezitím hypoteticky poslán k soudu kvůli podezření z padesátimilionového podvodu? Možné je u nás vše, ale výsledek je opět nejistý.
