Pirátský masakr by za normálních okolností byl na okamžitou rezignaci předsedy Ivana Bartoše. Strana ale nikoho lepšího nemá. Společné memorandum pěti lídrů dlouho opozičních stran navíc Pirátům garantuje ministerská křesla. Skutečné důvody, které ke katastrofálnímu oslabení partaje vedly, si však vedení nechce přiznat.
Každé volby mají charakteristický prvek, jenž je určí, obvykle v závěru horké fáze kampaně. V případě sněmovních voleb v Česku roku 2021 to byla věta „Budu volit koalici PirSTAN, ale kroužkovat Starosty“. Zněla v domácích i hospodských rozhovorech, rezonovala na sociálních sítích. Změnila se v realitu a pro Piráty v černou můru.
Česká pirátská strana, ještě před půl rokem papírově hlavní vyzývatel Andreje Babiše, je právě po premiérovi druhým hlavním poraženým těchto voleb. Starostové a nezávislí, partner v jejich předvolební koalici, je naprosto zmasakrovali. Ohledně toho, proč v Poslanecké sněmovně zasednou čtyři pirátští poslanci místo třeba čtyřiadvaceti, existují v zásadě dvě příběhy.
Babiš, nebo Bartoš?
První je tragický a heroický. Vypráví ho především vedení strany. „Pirátské kamikaze sejmulo letadlovou loď Andreje Babiše,“ nechal se slyšet poslanec Mikuláš Ferjenčík. „Část voličů ovlivnila dezinformační kampaň, kterou vedlo hnutí ANO,“ hodnotil hned po volbách Ivan Bartoš. Podobně vidí výsledek Pirátů i Vít Rakušan. Jde o narativ o statečných Pirátech, kteří na sebe poutali hlavní babišovskou kanonádu a za cenu vlastních obrovských ztrát umožnili zbytku liberálních sil zvítězit. Pravda je to jen částečně.
Koalice PirSTAN získala pouze o čtyřicet tisíc hlasů víc, než byl součet voličů Pirátů a STAN v minulých volbách v roce 2017. Drsná Babišova antikampaň možná na někoho zabrala, ale občanů, kteří by se rozhodovali mezi volbou PirSTAN a ANO, určitě nebylo statisticky významné množství. Výroky o dezinformacích ANO z úst pirátského vedení vlastně naznačují, že taková množina existovala, byla významná a Piráti ji chtěli od Babiše přitáhnout k sobě. Z povolebních dat ale vyplývá, že nerozhodnutí voliči se přelévali výhradně uvnitř dvou názorových světů: liberálního a zemanovsko-babišovského.
Kastrace identity
Pirátům nakonec nepřišlo o mnoho víc voličů než v roce 2017, ti „nadstav“ masívně kroužkovali Starosty a řada nerozhodnutých si nakonec vybrala koalici SPOLU (ODS, lidovci a TOP 09). Šlo o tři, čtyři procenta, která liberálně-konzervativní koalice získala nad odhady předvolebních průzkumů. Proč se tedy pirátský škuner téměř potopil?
Nejzuřivěji se o tom samozřejmě diskutuje na otevřeném on-line fóru pirátské strany. Volá se zde po odvolání Ivana Bartoše, odchodu do opozice, rozebírá se dopad spojení se STAN, nepovedená kampaň či hojně medializované výroky některých exponovaných straníků. Nad jednotlivostmi se klene hlavní stížnost: Piráti paradoxně přestali být pirátští. Proti záměru přebudovat stranu vzpoury na stranu státotvornou se vzbouřila část jejího elektorátu.
Předvolební program, jenž má 300 stran, fotka ze zahájení kampaně, která připomínala spíš společný snímek hochů z účetního oddělení než vyplutí pankáčské eskadry, výměna podvratného loga s černou vlajkou za nic neříkající grafiku korporátního ladění, masívní inzerce v tisku, který si v Česku už nekupuje nikdo pod padesát… Piráti se tak úporně snažili dokázat, že jsou partaj pro každého, až si vykastrovali vlastní identitu.
Frustrace
Obecně liberálním, středostavovským Starostům, navíc v čele v Rakušanem, jenž v sobě v klíčovém závěru kampaně našel televizního rétora, pak jen stačilo spolehnout se na silné lokální struktury, specifikum a hlavní zbraň STAN a nechat je kroužkovat. Spojení se Starosty, motivované zjevně spíš osobní náklonností obou lídrů než politickou logikou, tak bylo pro Piráty devastační. Tlačilo je pryč od jejich přirozeně antisystémové povahy a přirozené voličské základny směrem k nesplnitelnému cíli stát se širokospektrální stranou. Atmosféra v Česku zatím skutečně nedospěla do tak uvolněné fáze, aby seniory z regionů oslovil bývalý technař, který zamlada chodil na anarchistické demonstrace. I když má dva doktoráty.
Mladá generace v minulých volbách viděla v Pirátech možnost, jak poslat kolektivní fuck off rodičům, do úmoru omílajícím mantru o zlatých devadesátkách a bagatelizujícím nové hrozby, od klimatické krize po nedostupnost bydlení. I o tuto auru však Piráti částečně přišli. Snahou o přeskočení do mainstreamu strana zároveň nakrkla část původních příznivců a nezískala žádné nové.
Je to příběh dobře známý z hudební branže. Pankáči jsou autentičtí a sexy, i když všechny mimo svou subkulturu tak trochu děsí. Jakmile se ale začnou snažit, aby je kromě rebelujících dcer poslouchaly i maminy v letech, začnou být poněkud být směšní. I když si nechají na hlavách stejné účesy. Otázkou zůstává, zda teď bude mít Bartoš (či jiný kapitán) dost sil vrátit Piráty zpátky ke kořenům. Frustrující pocit významné části mladých Čechů, že jim ve veřejném prostoru nikdo nenaslouchá a jejich obavy v lepším případě zlehčuje, v horším přímo zesměšňuje, nikam nezmizel. A bude sílit, ať už si o tom boomeři, kteří v zemi drží klíče od moci, myslí cokoliv.
