nahoru

Marek Stoniš: Nový zelený úděl aneb Zákazy ke šťastnějšímu životu!

Marek Stoniš 16. září 2021 • 06:30
Ilustrační kresba
Ilustrační kresba
• foto: 
Ivan Steiger

V nedělním televizním diskusním pořadu promluvil pán. Měl pěkný oblek, pěkný obličej, pěkné povolání – ekonom. Vypadal opravdu velmi chytře. Ovšem jen do chvíle, než promluvil o takzvaném Novém zeleném údělu, tedy plánu, kterým chce Evropská unie snížit vypouštění životodárného oxidu uhličitého do pár let na nulu. Proto, aby se planeta ochladila, protože se prý kvůli tomu oxidu uhličitému otepluje.

Ten chytrý pán v reakci na námitku, že Česká republika je průmyslová země, do velké míry závislá na tradičním automobilovém průmyslu, který bude zákazem výroby automobilů se spalovacími motory tvrdě zasažen, prohlásil, že nám přece nikdo výrobu automobilů s motory na naftu nebo benzín nezakazuje. Jen je nebudeme moci prodávat. V Evropě.

To mi přijde jako velmi inovativní a progresívní myšlenka, která by se dala aplikovat i na další oblasti našeho života. Vyrábět věci, a pak je nesmět ve jménu vyššího zájmu prodávat, je přece krásnou výzvou moderní doby.

Naše největší automobilka tedy zač­ne za pár let ve velkém propouštět a se zbylými zaměstnanci v potu New Green Deal tváře vyrábět na sklad elektroauta, která nikdo nebude chtít ani si je moci dovolit. A vedle toho ještě bude se zbytky šťastného proletariátu udržovat výrobu aut se spalovacími motory, jež by si zákazníci toužili koupit, ale nemohou, protože Evropská unie rozhodla, že jejich provozem zabíjíme lední medvědy a vůbec, chováme se tak nějak ne­udržitelně.

Takže abyste si mohli koupit auto, které se vyrábí u vás za rohem, musíte se přestěhovat někam do Afriky nebo Asie, kam bruselští aparátčíci dovolí auto vyvézt. Že je to poněkud bláznivě neekonomické? Ale kdepak, málo a špatně jste se učili, abyste budoucí zeleně regulovaný trh pochopili. Naštěstí máme ty chytré a hezky oblečené pány, co nám zákonitosti nového trhu v televizi u nedělního oběda dialekticky vysvětlí.

Pozorně by je ovšem měli poslouchat i představitelé neautomobilového průmyslu. U nás se například vyrábí spousta oblečení, což je proces, během něhož si i textilní továrny „uprdnou“ jisté měřitelné množství zakázaného oxidu uhličitého. Vlastníci a manažeři těchto firem nebudou muset žehrat – podle vzoru automobilových výrobců mohou nasměrovat svou produkci na mimoevropské trhy. Že se tím jejich hadry prodraží? Třeba dostanou od Bruselu nějaké dotace. Z daní za prodané elektromobily. Ne, za ty vlastně ne. Prostě nevím.

Budeme si muset nějak poradit. Jak říká zelená kandidátka na německou kancléřku Bearbocková: Každý zákaz je pobídka k inovaci.

Nicméně jedno vím jistě. Ten hezký pán v televizi si za svůj hezký oblek v budoucnu trošku připlatí…

Text vyšel jako úvodník nového tištěného Reflexu >>>





Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

Nejčtenější