nahoru

Europoslanec Saša Vondra o Zeleném údělu: Nejde o záchranu planety, ale o přerozdělení bohatství v Evropě

Marek Stoniš 26. července 2021 • 12:20
Alexandr Vondra
Alexandr Vondra
• foto: 
Jan Ignác Říha

Rozhovor s Alexandrem Vondrou jsme vedli v době, kdy do Česka přijel na návštěvu „zelený“ eurokomisař Frans Timmermans, odpovědný za New Green Deal. „Používá oxymórony jako ‚ekologická spravedlnost‘, je katolík, ale o klimatickém zákonu mluví jako o ‚bibli‘. Je to zoufalý a smutný příběh – Pro nás s dost drastickým vyústěním,“ říká o Timmermansovi Vondra. A krom jiného v rozhovoru vysvětluje, že trojí neschopnost premiéra Babiše v Bruselu čelit některým drtivým dopadům Zeleného plánu na českou ekonomiku zaplatíme v příštích letech my všichni. A to doslova.

Jaký je socialista Frans Timmermans v zákulisí? Dá se s ním vůbec racionálně diskutovat?

Známe se dlouho, jsme stejně staří, tykáme si. Poprvé jsem s ním mluvil uprostřed devadesátek. Jako náměstek ministra zahraničí jsem v Haagu navštívil Maxe van der Stoela, který byl pro český disent legendou. V roce 1977 jako nizozemský ministr zahraničí navštívil Prahu a komunisty k smrti rozčilil tím, že se setkal s profesorem Patočkou, prvním mluvčím Charty 77. Van der ­Stoel se pak hodně věnoval lidským právům a na závěr kariéry se stal komisařem OBSE pro národnostní menšiny. Po boku měl mladého asistenta Franse. To jsme se viděli poprvé. Pak jsme se vídali, když Holanďani odmítli v referendu euroústavu a Timmermans jako státní tajemník měl na starost vyjednávání, jak dál. Skeptické krajany potřeboval uklidnit, že z EU nebude superstát. Společně jsme bojovali za posílení role národních parlamentů a žádali jsme – bohužel neúspěšně – vypuštění klauzule o „stále hlubší integraci“ ze smluv. Teď už se k tomu nehlásí, ale tehdy s ním byla spolupráce výborná. Od polského prezidenta Lecha Kaczyńského dostal nejvyšší státní vyznamenání.

Mně teď přijde jako naprostý fanatik. Stavět levičácký politicko-ekonomický koncept na roveň bible a říkat, že s ním se nesmí diskutovat?

Frans se úplně změnil, když v roce 2015 přišla migrační krize. Zastihla ho v roli eurokomisaře a jeho vztahy se střední a východní Evropou se dramaticky zhoršily. Vůbec nechápal náš nesouhlas s otevřením hranic Unie pro milióny muslimských běženců. Bezvýhradně podporoval otevřenou náruč kancléřky Merkelové a nám vyčítal, že se k imigrantům nevděčně stavíme zády. Tady začalo jeho křižácké tažení proti Polsku a Maďarsku. My jsme mu to pak vrátili, když jsme vetovali, aby se v roce 2019 stal prezidentem Komise. Frans se tak stal v Komisi číslem dvě, s plnou zodpovědností za zelenou revoluci. Ursula von der Leyenová na funkci nestačí, takže tón udává on. Nepodceňujme ho – pochází z Maastrichtu, má humanitní vzdělání, mluví sedmi jazyky, je dobrý rétor. Ale přírodním vědám nerozumí a zelenou agendu uchopil ideologicky, mesianisticky. Používá oxymórony jako „ekologická spravedlnost“, je katolík, ale o klimatickém zákonu mluví jako o „bibli“. Je to smutný příběh, pro nás s drsným vyústěním. Svou politikou už nespojuje, ale rozděluje. Na obnovení příkopu mezi Západem a Východem má lví podíl. 

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku