Češi se v životě docela dost nadřou. Alespoň v porovnání s dalšími národy Evropské unie. Dokonce se dá říct, že se i „sedřou“. Až k smrti. Umírají totiž zase dříve než většina lidí v Unii.
Smutná statistika má alespoň jedno pozitivum, byť zvrácené. Vláda totiž nemusí vyplácet tolik na starobních důchodech, jako kdyby Češi pracovali méně a žili déle. Toto zvrácené pozitivum má ale pro změnu svůj negativní odlesk. Politikům totiž kupuje čas a ti tak už vlastně několik desetiletí otálejí s provedením důsledné důchodové reformy.
Čech, jemuž je patnáct let, má před sebou v průměru přesně 36 let pracovního života, jak plyne z údajů Eurostatu. „Pracovní život“ v řeči statistiků neznamená ovšem jen čas, po který daný člověk vykonává zaměstnání. Je to i ta část života, kdy si coby nezaměstnaný práci aktivně hledá. Nepočítají se tedy léta studia. A nepočítá se ani čas, po nějž člověk nepracuje a zároveň si ani práci aktivně nehledá. Komu třeba takové obchodování s drogami nebo, zůstaneme-li mimo oblast zločinu, uklízení po bytech s platbou na ruku v hotovosti slušně vydělává, ten se ani na úřadě práce nenahlásí. Statisticky pak tedy „nepracuje“.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
