Nestává se často, aby se dva přátelé lži pustili do křížku, jako to páchají prezident s premiérem. Prezident říká: Odposlouchává mě BIS. Požádal jsem premiéra, aby to zastavil. Premiér mi to v přítomnosti kancléře slíbil, ale je to lež, protože jsem se z útrob BIS dozvěděl, že odposlechy pokračují.
Premiér říká, že nemá žádnou kompetenci pro povolování a zastavování odposlechů. A že nemá ani žádné informace o tom, koho BIS odposlouchává. Pokud mi je známo, tak všechny odposlechy povoluje soud, dodává.
Kdyby někdo nezákonně odposlouchával prezidenta, na to jsou jiné postupy než vykládat to v bulvárním tisku – navíc bez jakéhokoliv argumentu. Kdo z těchto dvou spřátelených politiků lže? Jeden, druhý, oba? Požádal opravdu prezident premiéra, aby nezákonně zasáhl do práce BIS? Vyhověl mu premiér? To je závažné jádro této nejapné historky. Vše ostatní je jen ostudné plácání. Prezidentovo obvinění, že ho BIS sleduje, má stejnou cenu jako tvrzení, že Peroutka podkuřoval Hitlerovi. Na výzvy prezidenta, aby premiér porušil zákon, odpovídá týž všeobecným citováním ze zákona o BIS, místo aby řekl: Pane prezidente, předal jsem váš pokus o porušování zákona orgánům republiky, které mají bezpečnost státu na starost. Nebo aby řekl: Prezident mě k zásahům do činnosti BIS nepobízel.
Mlhy a tmy
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
