V Senátu nyní leží pozměňovací návrh senátorky Hany Žákové (STAN) k zákonu o podporovaných zdrojích energie, podle kterého by měli na zvýšenou dvojnásobnou státní podporu i nárok podnikatelé v solárním byznysu, kteří sice do konce roku 2010 získali licenci, ale k připojení do distribuční sítě došlo až po Novém roce, tedy v lednu a únoru 2021. To v současnosti není možné. Omezení na splnění obou podmínek bylo přijato tehdejší politickou reprezentací v souvislosti se solárním boomem, kvůli kterému by jinak výdaje ze státního rozpočtu a ceny za elektřinu vystřelily do nepředstavitelných rozměrů.
Návrh senátorky Žákové otevírá Pandořinu skříňku. Říká totiž, že nevadí, že investor nesplnil podmínky stanovené pro tarif roku 2010 anebo je splnil podvodem a svoje případné spory o tarif 2010 už pravomocně prohrál. Nově se bude moct opřít o tento nový paragraf a svoje nároky znovu uplatnit a spor vyhrát. Náklady pak nebudou 80 miliónů ročně, jak se uvádí v odůvodnění návrhu, ale potenciálně až v jednotkách miliard, jak odhadují nezávislí energetičtí odborníci. Přestože se proti návrhu postavilo MPO, prošel již úspěšně hospodářským výborem Senátu. K téměř třiceti miliardám, které nás fotovoltaika ročně stojí, bychom si tak mohli připočítat další výdaje.
Neobstojí ani očekávatelný protiargument, že návrh senátorky počítá jen s těmi „slušnými“, co měli licenci do konce listopadu 2010. Datum je pouze výstřel, nijak odůvodněný. A na základě toho pak ve sporech mohou uspět i ti, co se samozřejmě ozvou, že měli licenci 5. prosince nebo 22. prosince, ale pobírají tarif na rok 2011. Nemluvě o tom, že v prosinci neprobíhal jenom licenční boom, ale především hektické a často sporné schvalování revizních zpráv, které probíhalo prakticky ještě na silvestra. Ozvat by se nakonec mohli i ti, co na konci roku 2010 ve snaze alespoň nějak minimalizovat škody FVE rozprodali na komponenty a do tarifu 2011 vůbec nešli. Právní důsledky a náklady tohoto návrhu by byly nedohlédnutelné.
Přijetím návrhu by vznikly naprosto absurdní právní situace. Představme si investora, který měl v roce 2010 rozdělaných celkem pět projektů. U tří projektů z toho věděl, že je stihne, takže je dokončil se všemi podmínkami pro tarif roku 2010 a zde bylo vše v pořádku. Zbývající dva projekty ale nedokončil, protože v květnu 2010 dostal informaci od distributora, že ho připojí až v únoru 2011. Věděl tedy, že nesplní podmínky pro tarif 2010, a tak projekt ukončil a odepsal. Ten, kdo dopředu věděl, že podmínky nesplní, a proto se projektu včas zbavil, aby neskončil ve ztrátě či v insolvenci, se teď najednou dozví, že byl vlastně za pitomce, protože po deseti letech se objeví návrh, který tehdejší způsob regulace retroaktivně mění. Nejen že je to úplný nesmysl, ale je to nespravedlivé vůči těm, co projekty odepsali. Těžko se totiž dá v takovém legislativním prasečáku, kdy řada zákonodárců podléhá různým lobbystickým tlakům, hovořit o legitimní míře a očekávání podnikatelského rizika. Odstranění jedné nespravedlnosti vyvolává nespravedlnosti další. Ten, kdo stavěl dále a věděl, že ho distributor může připojit až v únoru 2011, se nemůže divit a nemůže teď chtít dostat dvojnásobný tarif, který byl platný do konce předchozího roku. Obdobnou úpravu by pak bylo možné v budoucnu aplikovat i na ostatní situace, kdy byly stanoveny podmínky pro přiznání podpory, které nebyly dodrženy a jsou následně retroaktivně změněny o x let později.
Při jednání v senátním výboru byly slyšet z úst solárníků hotové jeremiády o tom, jací jsou chudáci, protože si musí všechny závady na panelech opravovat sami a nemají ani nikoho, kdo by jim tam sekal trávu. Jako by dotace neměly sloužit pouze ke zvýhodnění určitého typu výroby energie, ale i k bezstarostnému životu jejich pobíračů. Už tak dost doplácíme na celý ideologický nesmysl, kterým obnovitelné zdroje energie jsou. Doufejme, že návrh, který by kvůli němu vytáhl další peníze z peněženek našich občanů, nakonec neprojde.
