nahoru

Politolog Doležal: Zažil jsem všechno, od protektorátu až po Babiše. Nechápu mírnost dnešní opozice

Bohumil Pečinka 6. srpna 2021 • 06:00
Politolog Doležal: Zažil jsem všechno, od protektorátu až po Babiše. Nechápu mírnost dnešní opozice
foto: Nguyen Phuong Thao

Bohumil Doležal (81) je doyenem českých politických komentátorů. V příštích týdnech bude pro Reflex komentovat průběh říjnových sněmovních voleb. Jak vidí současnou situaci a proč označuje piráty za babišovce s lidskou tváří.

Jak hodnotíte předvolební situaci?

Připomíná mi dobu před minulou prezidentskou volbou. Tehdy se Jiří Drahoš odmítal tvrdě vyhranit proti Miloši Zemanovi a tvářil se, že je nutné zdůrazňovat jen svůj pozitivní program. Demokratická politika však vyžaduje ostrý boj. Lidé se musí předem dohodnout aspoň na základních, podstatných věcech. Kdo je nepřítel a oč je třeba bojovat. Dnes chybí jedno i druhé.

Vysvětlete to.

Zvlášť se bojím, že pod heslem „v jednotě je síla“ se budou spojovat nejcizorodější prvky. Obzvlášť mám obavy z účasti koalice Piráti/STAN. Nejde ani tak o STAN jako o piráty: jsou to vlastně „babišovci s lidskou tváří“: zatím tu bylo všechno špatně a teď se to musí dělat úplně jinak. Jen do toho „zatím všechno špatně“ přidali i Babiše.

Myslíte, že s tím souvisí, jak piráti ve sněmovně hlasovali s KSČM pro utvoření vyšetřovací komise pro zločiny privatizace?

To je přesně ono. Předznamenáním byl už jejich předvolební vězeňský autobus z roku 2017, kde pan Bartoš coby bachař hlídal hlavní představitele „staré politiky“, mj. Kalouska, Sobotku a Nečase i s manželkou. A nad tím heslo: „Pusťte nás na ně.“ Víte, já jsem strašně starý člověk, zažil jsem Protektorát Čechy a Morava, poválečnou pseudodemokracii (1945–48) i komplet dobu bolševismu. Někteří historici dnes tvrdí, že to posledně jmenované období bylo ve skutečnosti velmi rozrůzněné. To je jistě pravda. Zároveň je pravda, že mělo celé něco společného: to vše bylo velmi hnusné. S jedinou výjimkou, sedmi dní v srpnu 1968. Tehdy vznikla celonárodní jednota s programem „odvlečení zpátky, okupanti ven“. Ale vydrželo to jen do chvíle, než politici odvlečení do Moskvy (s výjimkou jednoho – Františka Kriegela, to zdůrazňuji) lidi doma zradili. Pak přišlo po listopadu 1989 to, čemu Babiš říká opovržlivě „staré pořádky“ a já polistopadová demokracie. Jistě, měla spoustu chyb, to demokracie mívají. Byl to ale vlastně jediný režim, který jsem zažil a považoval ho za svůj. A mrzí mne, že se ho nikdo nedokázal pořádně zastat. O pirátech to platí tuplovaně.

A dnes?

Žijeme v novém režimu, v „nových pořádcích“, které začaly v lednu 2013: nejprve prezidentská volba, pak policejní přepad Úřadu vlády ČR, okázalá tisková konference prokurátorů a policistů (ne všech!), vynucená demise Nečasovy vlády. Poslanecká sněmovna se zhroutila a prezident Miloš Zeman sestavil svoji vládu. A to byl jen začátek. V Sobotkově vládě šel Babiš sociálním demokratům cíleně a tvrdě po krku. Sobotka se sice snažil Babišovi vzdorovat, ale nešlo mu to. On se každý snaží, když mu jde po krku masožravý tygr. Ale to už je pozdě.

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější