Opakovaný vtip není vtipem, to platí i pro novou volební brožuru Andreje Babiše s názvem Sdílejte, než to zakážou. Avizoval ji oznámením, že (konečně?) řekne pravdu, jenže jím podepsané dílo nevybočilo z tradiční porce sebechvalných tirád, populistických proklamací a lží.
Text čítající 450 stran volně navazuje na podobný předvolební elaborát O čem sním, když náhodou spím, vydaný před čtyřmi lety. I tehdy Babišův tým sliboval nesplnitelné, když šířil fantaskní vize společnosti blahobytu do roku 2035 s průměrnými důchody ve výši 70 procent průměrné mzdy. V dnešních poměrech by tento slib obnášel průměrnou penzi 24 700 korun, tedy deset tisíc korun nad realitou, přičemž poměr průměrného důchodu k průměrně mzdě klesl přes velkoústá prohlášení vlády pod 40 procent.
Kandiduji naposledy, už zase
Tento příklad charakterizuje „serióznost“ Babišova marketingu, jenž má přesto, nebo právě proto, potenciál oslovit zhruba čtvrtinu aktivních voličů. Podobně si vede i druhý díl této „lehké literatury“, okořeněný extrémní dávkou jájínkovské sebechvály, pomíjející zasazení do reálného kontextu.
První fabulace spočívá v premise, že šéf ANO kandiduje naposledy. „Je to poslední příležitost mě volit. Kandiduju naposledy. Poslední šance volit Babiše,“ vzkazuje premiér, přičemž totéž oznamoval už před čtyřmi roky. „Já v politice nechci být déle, už jsem jí obětoval šest let svého života. Pokud bych byl premiér, sestavil vládu, tak bych tam chtěl být čtyři roky, ne déle,“ prohlásil v říjnu 2017. A tak je to se všemi jeho sliby.
Budovatelský socialismus
V kategorii nesplnitelných utopií tentokrát dominuje slib tovární výroby bytů jako vystřižený z budovatelských plánů padesátých let komunistické éry. Takový byt by údajně vyšel zájemce na 16 tisíc korun na metr čtvereční, v případě šedesátimetrového bytu 2 + 1 by tedy zaplatil milion korun.
„Co kdybychom vyráběli hotové byty? Normálně ve fabrice. Žádná předražená stavba, která trvá nekonečně dlouho. Představte si, že obec nutně potřebuje nové byty. Co nejrychleji a co nejlevněji, samozřejmě. Jediné, co musí udělat, je vylít betonovou desku na pozemku. A stát pak už všechno zařídí. Stát bude mít totiž fabriku na byty. Bude vyrábět rovnou hotové moduly. Kuchyně, obývák, koupelna, ložnice,“ bájí Babiš.
V kuchyni rovnou z výroby slibuje šéf ANO „krásnou světlou dřevěnou linku, kuchyňský ostrůvek, kvalitní troubu, plynovou nebo indukční varnou desku, super digestoř a osvětlení takové, že bude celá kuchyň jen zářit“. No nekupte to v době, kdy ceny bytů za vlád ANO a ČSSD stouply o 50 procent a v Praze dokonce o 65 procent, a průměrná cena nového bytu v zemi dnes dosahuje 80 tisíc korun za metr čtvereční.
Totální nonsens
Když pomineme hypotetickou úroveň těchto prefabrikovaných bytů evokujících hromadnou socialistickou výstavbu, pokud rovnou nejsou myšleny nechvalně známé kontejnery původně míněné pro sociálně nepřizpůsobivé občany, odborníci na trh nemovitostí považují tento plán za absolutní nesmysl. Jen ceny stavebních pozemků se dnes pohybují kolem 20 až 25 tisíc korun za metr čtvereční.
„Pokud je tam opravdu napsáno 16 tisíc korun za metr čtvereční, tak to nemůže říct člověk, který není pod vlivem drog. Je to totální nonsens, střelba do tmy,“ komentoval premiérův návrh odborník na cenovou politiku nemovitostí Martin Hvězda pro televizi CNN Prima NEWS.
Nereálná je nejen předpokládaná cena výroby takových bytů, natož tržní cena, ale i schopnost podobné prefabrikáty v masovém měřítku vyrobit. Nebo snad šéf ANO počítá s tím, že by se touto produkcí zabývaly speciálně vytvořené státní podniky?
Konkurence „Venezuely“ Maláčové
Státní paternalismus prostupuje v knize i dalšími nápady, jež si premiér ochotně osvojil. Babišův stát se o všechny postará a všechny ochrání (hlavně ovšem svoje zájmy). Nejde jen o sérii úplatků voličů formou nejrůznějších sociálních dávek a bonusů, za něž by se nemusela stydět ani Jana Maláčová z ČSSD. Jedním z Babišových „hitů“ je návrh založit státní agenturu pro zprostředkování hlídání dětí, do něhož by zapojil seniory.
Obrovské náklady na zvýšení vládních výdajů pro rodiny a seniory jsou v přímém protikladu s Babišovou sebechválou nejlepšího manažera a hospodáře v polistopadové historii. „Nebyl čas dělat politiku. Doslova, nebyl čas. Zachraňovali jsme zemi. A jak mě znáte, pustil jsem se do toho po hlavě,“ píše premiér.
Skutečnost je taková, že Česko je zařazeno mezi pět zemí OECD, jež si s koronavirem poradily nejhůře. V porovnání s jinými státy je počet úmrtí u nás čtvrtý nejvyšší na světě a počet případů třetí na světě na počet obyvatel.
Také platí, že za Babišovy vlády naše země v příštím roce zdvojnásobí svůj dluh, který je jen z poloviny tvořen protiepidemickými náklady, a dynamika zadlužování je druhá nejrychlejší v Evropě. Pokud se premiér svěřuje, že „jen málokteré slovo říká tak procítěně, jako slovo firma, v životě jich hodně založil, spoustu koupil, zachránil a řídil,“ zapomněl už dodat, kolik jich zničil. Ať už při nepřátelském přebírání konkurence, nebo necitlivým přístupem státu k malému podnikání při covidových uzávěrách.
Vrchol demagogie
Babiš si je možná vědom, že mu mnoho lidí jeho vyfabrikované „úspěchy“ údajného zvládnutí koronakrize a veřejného zadlužování neuvěří, proto znovu vytahuje zástupná témata v čele s uprchlíky. Nejenže se dnes nejedná o akutní téma, ale na domácí politické scéně panuje většinová shoda odmítající povinné kvóty a nelegální migraci.
I v této otázce ovšem šéf ANO předvádí vrchol demagogie. Na jedné straně se dušuje, že Česko nepřijme ani jednoho migranta, zatímco jeho ministr obrany Lubomír Metnar připravuje přesídlení stovek Afghánců na naše území. O tomto tajném plánu informoval server iDNES.cz.
Týká se afghánských spolupracovníků a jejich rodin, kteří pomáhali českým vojákům a po stažení zahraničních jednotek se obávají pomsty Talibánu. Tato aktivita má svůj odůvodnitelný humanitární rozměr, Babišovi však příliš neladí do jeho kampaně, a jeho vztah ke spojencům v NATO je velmi kolísavý. Její osud je proto nejasný.
Babišovu „pravdu“ charakterizuje nepřetržitý sled fabulací, názorových veletočů a programové beztvarosti, ovlivňované průzkumy nálad jeho hlavních voličských skupin. To jediné je nezpochybnitelné a doložitelné nekonečnými výroky a činy. Nový předvolební „rodokaps“ z této strategie nijak nevybočuje.
