Stát Írán s teokratickou krutovládou vnímáme hlavně v souvislosti s jeho snahou opatřit si stůj co stůj jaderné zbraně a jimi dočista zničit Izrael. Leč v lůně velkolepé perské civilizace dnes zrají i jiné, méně viditelné procesy, schopné ve výsledku změnit její dějiny.
„A co když vám řeknu, že islám je zde mrtev? Co když vám řeknu, že mešity v Íránu jsou liduprázdné a točité schody do minaretů dávno zarostly pavučinami? Tak abyste věděli, nejlepším evangelistou a propagátorem Ježíše byl ájatolláh Chomejní, zakladatel Islámské republiky.“ Tato slova pronáší postava z filmového dokumentu Beránek mezi vlky režiséra Daltona Thomase. Jiná postava filmu obrázek dokresluje: „To, čeho jsme svědky, je více než přestup na křesťanskou víru. Je to hromadný útěk z islámu.“
Neúspěšný Chomejní
Slova o ájatolláhovi coby věrozvěstovi a šiřiteli Ježíšova učení jsou míněna obrazně: když se v roce 1979 přísný stařec vrátil z francouzského exilu a založil šíitskou teokratickou republiku, jasně formuloval cíl nového režimu – vytvoření světové muslimské jednoty, Ummy, pod vedením Íránu. Proto bylo třeba začít vymýcením všech projevů světského zřízení s jeho tradičními výdobytky prastaré perské civilizace, vysokou vzdělaností obyvatel počínaje a svižným ekonomickým vzmachem konče. Jedním z typických projevů vysoké kulturní úrovně byla i náboženská snášenlivost.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
