Ve společnosti se něco děje a nikdo tyto pohyby zatím nedokáže souhrnně popsat. Dost možná proto, že nejde o čistě ekonomické, politické nebo zdravotnické příčiny. Dohromady to však vytváří třaskavou směs, která povede ke snížení životní úrovně většiny lidí.
V něčem podobný životní pocit jako my zažívali před více než dvaceti lety Italové před a po přijetí eura. Ze dne na den zjistili, že si sice kupují stejné věci, ale ty jim z peněženek vytahují víc peněz. Jejich každodenní náklady se výrazně zvedly a reálné úspory klesly.
Úrokové sazby v jižních zemích Evropy přitom neodpovídaly nové realitě, protože byly určovány centrálně z Frankfurtu. Vedlo to k nezodpovědnému investování a pár let nato ke krizi a pádu cen předražených nemovitostí. Děje se v trochu jiné podobě něco i u nás?
Kde jsou?
První věc, s níž se dnes každý v byznysu potýká, je nedostatek pracovních sil. Odhaduje se, že reálně v ekonomice chybí kolem půl miliónu lidí. Dvě třetiny jdou na vrub zahraničních zaměstnanců, kteří odešli v době lockdownů a ještě se nevrátili. Česká vláda je v tomto tragicky pasívní. Prezident i premiér by se místo urážek a politikaření měli veřejně obrátit na tyto lidi a říct, že si jejich práce váží, protože například Ukrajinci stáli a budou stát za hospodářským vzestupem této země.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
