nahoru

Česká televize by neměla vysílat oslí hýkání a aktivistický kýč jakým je soutěž Eurovize

Viliam Buchert 22. května 2021 • 18:00
Česká televize by neměla vysílat oslí hýkání a aktivistický kýč jakým je soutěž Eurovize
foto: Foto: ČTK/Peter Dejong

Kdyby na pozadí vystoupení zpěváků, zpěváček a kapel v letošní hudební soutěži Eurovison Song Contest projížděla kára tažená oslem a na ní seděli objímající se Hitler a Stalin, nikdo by si toho ani nevšiml. Soutěž Eurovize je totiž už několik let strašlivým aktivistickým kýčem a samoúčelnou show, ve které převažují nad hudební produkcí pitvořící se účinkující a jejich zpotvořené outfity. I kára s diktátory by zde proto byla jen nevýznamnou rekvizitou. Je ale záhadou, proč tuto hroznou pouťovou atrakci vysílá za peníze koncesionářů i veřejnoprávní Česká televize.

Profesor Pavel Mühlpachr z Fakulty veřejných politik na Slezské univerzitě v Opavě v jednom svém odborném díle píše, že „každá společnost v přechodu – a naše společnost se nachází v tomto smyslu v situaci bezprecedentní – je přímo nabita deviantními fenomény“. Pan profesor se samozřejmě nevěnuje hudebním soutěžím jako je Eurovison Song Contest (Velká cena Eurovize), ale ta se svojí nabubřelostí, kýčovitostí a nekonečným kvílením, jež v ní mnoho interpretů vyluzuje, k deviantním fenoménům už léta řadí. Některá vystoupení se dají označit za naprostou devastaci jakéhokoli (nejenom kulturního) vkusu.

Například v roce 2019 (loni byla akce kvůli koronaviru zrušena) islandská skupina při vystoupení předváděla průvod sadomasochistů a při vyhlašování výsledků pak mávala v izraelském Tel Avivu, kde se soutěž tehdy konala, palestinskými vlajkami. Mladí hloupoučcí Islanďané asi ani netušili, že palestinské islamistické hnutí Hamás, které vládne v Gaze, by je kvůli tomu sadomasochismu veřejně kamenovalo.

Dovolím si teď citovat Jindřicha Götha, který popisoval na webu iDnes.cz letošní semifinálové kolo, na kterém ve čtvrtek 20. května vystoupil za Česko i Benny Christo (Ben Cristovao), takto: „A co by to bylo za Eurovizi bez opravdového bizáru. Ten letošní přišel z Portugalska a slyší na jméno The Black Mamba. Poslech kvákajícího zpěváka, slyšící na jméno Pedro Tatanka, hraničil s týráním sluchových buněk, nehledě na lacinou aranž a bídné provedení skladby, připomínající výroční ples zahrádkářů kdesi na maloměstě. Dost hrůzný, rádoby tvrdý cirkus předvedla také finská kapela Blind Channel. V průvodním slově zaznělo cosi o nu-metalu a violent popu, ale chyba lávky. S metalem tohle divadýlko nemělo společné pranic, byla to jen snůška směšných póz, bravíčkově tvrdých kytar a ožužlaných melodií. A násilí? To bylo pácháno na dobrém vkusu...“

Bohužel do soutěže, kterou na ČT2 letos sledovalo jen málo diváků, se nechal zatáhnout i vzpomínaný Ben Cristovao, kterého jinak považuji za inteligentního umělce i chytrého člověka. Jeho taneční skladba omaga byla ale naprosto nezajímavá, nebylo se u ní vůbec kde a jak chytit. Také tak dopadla – Ben do finále nepostoupil, nelíbil se ani porotě, ani divákům v ostatních zemních. A podobně jako většina účinkujících v posledních letech, místo kvalitní skladby vsadil na vizuální dojem. Vystoupil v bundě od návrháře Jiřího Kalfaře, ta byla osázena více než sto tisíci krystaly tvořícími kaleidoskopický vzor. Záda zdobily kamínky seskládané do symbolů lásky, míru, veganství a hlavy pantera odkazující na jednotu a svět, v němž se netýrají zvířata. To jsou opravdu témata, kterým se Cristovao léta věnuje, ale symboly na bundě nebyly v televizním přenosu vidět, takže i tuto exhibici si mohl odpustit. Jenže v Eurovize je především o samoúčelné exhibici.

O Bena Cristovaa ale nejde, on jen nerozumně vstoupil na půdu, která je prosycena nesmysly. Zásadní otázkou je, proč podobnou soutěž opakovaně vysílá veřejnoprávní Česká televize. Ta argumentuje tím, že je členem Evropské vysílací unie (EBU), která tuto akci organizuje. ČT se proto na klání Eurovize také finančně podílí. Proč by se ale peníze českých daňových poplatníků, které prostřednictvím vynuceného koncesionářského poplatku Česká televize vybírá, měly dávat právě na podobnou obludnou maškarádu? Chápu, že veřejnoprávní médium má vysílat i pro divácké menšiny, ale dělat to pomocí takto brutální devastace vkusu, je absurdní.

ČT je v tomto mimo

Přitom v Kodexu České televize, který byl schválen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky 2. července 2003, a kterým by se ČT měla řídit, najdeme v článku 11 „Zábavní pořady“ i tato slova: „Česká televize musí rovněž uspokojovat zájem diváků o pořady zaměřené na zábavu a odpočinek. Při výběru a zpracování zábavních pořadů dbá, aby užité tvůrčí postupy nesklouzávaly k bulvárnosti… upřednostňuje především takové zábavní pořady, které alespoň zčásti přinášejí divákům umění nebo rozvíjejí poznání“. Ha, ha, ha, ha… Máloco je bulvárnější a hloupější než hudební soutěž Eurovize. K rozvoji poznání, uznávám, u ní ale dochází. Zejména k poznání toho, že kulturního bizarního dna ještě nebylo úplně dosaženo, i když se o to Eurovize srdnatě a halasně pokouší.

V článku 8 Kodexu ČT, který se věnuje „Uměleckým pořadům a vkusu“ se pak píše: „Česká televize bude respektovat individuální i skupinové rozdíly ve vkusu televizního publika. Musí zohledňovat pluralitu diváckých očekávání tak, aby různými pořady, včetně řešení jejich aranžmá, uspokojila různé divácké skupiny.“ Pokud soutěž Eurovize nějakou diváckou skupinu fakt „uspokojuje“, tak mi je jí upřímně líto. V článku 8 se současně navíc píše, že ČT „divákům zprostředkovává umělecky hodnotnou filmovou, dramatickou, hudební a výtvarnou tvorbu z domácí i světové scény“. No a „umělecky hodnotná hudební tvorba“ v tomto případě téměř neexistuje.

Ještě odcitují věty z preambule Kodexu, podle které Česká televize kromě jiného „vytváří pluralitní, invenční a rozmanitou programovou nabídku, která splňuje vysoká etická a kvalitativní měřítka, a nepodřizuje snahu o kvalitní výstup tlakům trhu.“ Nevím, kdo z lidí, kteří o tom v ČT rozhodují, se někdy na obludnost s názvem Eurovision Song Contest skutečně díval. Pokud ano, jaká „kvalitativní měřítka“ tato soutěž splňuje? Na základě čeho, ČT k „vysokým kvalitativním měřítkům“ v případě Eurovize dospěla? Kdo to v samotné televizi hodnotí? Jak se ti lidé jmenují a jakou mají odbornost? Ano, aktivistického nuceného řádění, jak velí současné rádoby moderní trendy části evropských elit, ke kterým se Česká televize zjevně často hlásí, je v soutěži hodně. Ale pokládat  kvikot, které zpěv některých vystupujících v Eurovizi připomíná, za kvalitní hudební produkci, je z expertního i lidského hlediska nonsens.

Eurovision Song Contest se koná už od roku 1956 a v minulosti se zde objevili interpreti, kteří se stali hvězdami hudebního nebe. V roce 1974 například švédská skupina ABBA s hitem Waterloo, nebo kanadská zpěvačka Céline Dion, reprezentující v roce 1988 Švýcarsko. Ale viděli jsme zde kdysi i Julia Iglesiase, Cliffa Richarda či Oliviu Newton-John. Dnes je to ale většinou přehlídka bizarností, která je zabalena do aktivistické taškařice, která údajně ukazuje, jaká Evropa v současnosti je. Jenže to je naprostý klam, protože Evropa je daleko mnohotvárnější a vrstevnatější. Pokud je Evropa taková, jako se předvádí na soutěži Eurozize, jsme na cestě do pekel a není nám už pomoci.

Česká televize by se proto pitomosti s názvem Eurovision Song Contest měla zbavit, stejně jako to na konci roku 2019 po dlouhých 13 letech udělala na ČT24 s propagandistickým pořadem německé veřejnoprávní stanice Deutsche Welle Zaostřeno na Evropu (Focus on Europe), který si libuje v informacích, které jsou někdy na hranici tolik propíraných fake news.

Oslí hýkání maskované hudební soutěží si divák České televize totiž skutečně nezaslouží. Leda, že by se za to nemusel platit koncesionářský poplatek. Za naše peníze ale fakt ne.

Lake Malawi o Eurovizi: O co přišli po finále a kvůli komu plakali?VIDEO David Turek, Jan Jedlička





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější