28. dubna 2021 se vypravil možný budoucí premiér ČR, předseda Pirátů Ivan Bartoš na Pražský hrad ke konzultaci s prezidentem republiky. Bylo to jen pár dnů poté, co nám Miloš Zeman opět předvedl, čí zájmy ve skutečnosti hájí. Charismatický šéf Pirátů po schůzce sdělil, že případné vyslovení nedůvěry vládě by teď bylo špatným signálem našim spojencům v EU a v NATO, prý v době diplomatické roztržky s Ruskem. S prezidentem dále našli shodu ohledně testování žáků ve školách PCR testy a také jsme se z úst Ivana Bartoše dozvěděli, že si prezident přeje otevřít maloobchodní prodejny. To jako vážně?
Jistě jsem nebyl sám, kdo si položil jednoduchou otázku. Proč tam ten Bartoš vůbec chodí? Co tím ve skutečnosti sleduje? Připravuje si pozici? Chce být tzv. státotvorný? Pokud by se držel svého základního étosu, tak měl prezidenta vyzvat k okamžité abdikaci. To jediné by totiž dávalo smysl u někoho, kdo svoji prezentaci stavěl na boji se starými pořádky, na generačním vzdoru a naprosté transparentnosti, a to jako lídr svérázného protestního hnutí. Takhle nám mladý vzdělaný muž a „nová naděje“ vlastně naznačuje, že se přizpůsobil místním podmínkám, že se z něj stává další údržbář a konzument moci. Podobnou zkušenost mají obyvatelé Prahy se současným primátorem.
Česká republika disponuje v politické oblasti různými specifiky. Jsme jediná země bývalého východního bloku, která má ve svém parlamentu autentickou komunistickou stranu, která je ještě stále nepřímým, ale klíčovým členem vládní koalice. Máme prezidenta republiky, který je soudně uznaným lhářem a zároveň je v opakovaném podezření, že doma i v Evropě prosazuje ruské a čínské zájmy. Máme předsedu vlády, kterého evropské instituce považují za dotačního podvodníka ve střetu zájmů a který spolupracoval s komunistickou tajnou policií.
A brzy se možná staneme první evropsku zemí, v níž se Pirát stane předsedou vlády. Nic osobního vůči Ivanu Bartošovi v tom není, ale určité otázky to otevírá. Česká pirátská strana se sama definuje jako liberální, středová, ale spíše je to středolevice. V Evropském parlamentu patří do frakce Zelených a Evropské svobodné aliance. Nyní mají naši domácí Piráti 1143 členů. Nejlepší výsledek v parlamentních volbách z evropských pirátských stran získali Piráti na Islandu v roce 2016, a sice 14,5 %, ale v následujících volbách to bylo již pod 10 %. Piráti působí také v Estonsku, Finsku, Itálii, Lucembursku, Německu, Nizozemsku, Norsku, Polsku, Slovensku, Slovinsku, Španělsku, Švédsku, Švýcarsku a Belgii. Ve všech těchto zemích jsou buď v opozici (často málo významné), anebo nejsou v parlamentech zastoupeni vůbec.
Českým specifikem je dnešní silná pozice Pirátů na domácí politické scéně, a to i v celoevropském kontextu. Piráti sbírají hlasy zprava i zleva a dnes i zklamané voliče ANO. Převzali pomyslný protestní štafetový kolík po svých předchůdcích. Naši voliči rádi experimentují, a tak si říkají, proč to nezkusit s Piráty. Neodradí je ani samotný provokativní název strany.
Pirát je námořní lupič. Piráti obvykle přepadávali a stále přepadávají obchodní lodě, ale často loupí a rabují i na pobřeží. Námořní lupiči byli známí už ve středověku. Piráti svorně přijali vyvrženectví z tradičních společností nebo možná v sobě našli jen spřízněné duše vyvrhelů. Byli ale známí například i tím, že osvobozovali otroky z otrokářských lodí a pak je vítali ve svých řadách. Piráti bývají hluční, vulgární, drsní, hrubí, extravagantní a bezohlední námořní bandité. Kdo by neznal román Roberta Louise Stevensona Ostrov pokladů, kde vystupuje pirát Long John Silver, anebo již kultovní film Piráti z Karibiku s kapitánem Jackem Sparrowem, kterého hrál Johnny Depp. Jak to souvisí s odpovědnou politikou? To opravdu nevím, ale asi v tom bude nějaká symbolika.
Piráti jsou již dlouhodobě konzistentní v poukazování na Babišův kolosální střet zájmů. Budou však takto zásadoví vůči značce ANO, pokud by musel Babiš ustoupit do pozadí? To už si tak jistí být nemůžeme. Těch možných scénářů budoucích pirátských postojů je celá řada, a navíc všichni Piráti nejsou Bartošové. Zdá se býti jasné to, že se Češi připravují uvést do života další tuzemské specifikum. Jaké? To je právě to, co přesně nevíme. Velká očekávání bývají nezřídka nahrazována pocity frustrace. Snad tomu tak v tomto případě nebude. Snad.
