A opět tu máme můj oblíbený dvojí metr. Tentokrát jej najdeme u volby radních do Rady ČT. Senátor za hnutí STAN David Smoljak aktuálně šermuje s právní analýzou o způsobilosti navrhovatelských organizací a tvrdí, že podle jejího zjištění by Poslanecká sněmovna měla odložit dovolbu čtyř členů Rady ČT. Tato analýza v rámci posuzování organizací, které navrhovaly kandidáty do Rady ČT, mimo jiné hodnotí datum jejich vzniku a zpochybňuje oprávněnost organizací s krátkou historií nominovat kandidáty do Rady ČT. Je to prý podezřelé. Proč se tak ale děje až nyní? Kdyby taková analýza existovala už před rokem, to bychom se dozvěděli věci: Například, že již zmiňovaný senátor Smoljak nyní kritizuje něco, co sám porušil, respektive minimálně toleroval. Jak je to možné?
Zrovna loni totiž jím vedený spolek Svobodu médiím! nominoval svého kandidáta Heřmana Chromého přímo v den svého vzniku. Spolek Svobodu médiím!, jehož jménem jedná i politik Smoljak, byl založen 20. 1. 2020, což byl termín pro podávání návrhů na kandidáty do Rady ČT do Poslanecké sněmovny. Nevšiml jsem si tehdy, že by to kdokoliv kritizoval. Najednou se tak děje. Dvojí metr jako vyšitý – je zcela evidentní, že záleží na tom, jestli jde o toho „správného“, nebo „špatného“ nominanta. V jednom případě se šetří důkladně, třeba i to, kdo jej nominoval, ve druhém se neděje nic. Loni tedy senátorovi Smoljakovi nevadilo, že spolek, jehož je on statutárním zástupcem, podává hned v den svého zapsání návrh na kandidáta do Rady ČT, tedy v době, kdy spolek neměl žádnou historii a kdy bylo do očí bijící, že byl založen právě a jen pro podání oné kandidatury. A dnes se bude zrovínka pan senátor pohoršovat, že některé nominující organizace jsou staré jen několik měsíců? K nevíře.
Máslo na hlavě ale nemá jen senátor Smoljak. Podobně hloupě působí, když pirátský poslanec Tomáš Martínek usiluje o odložení aktuální dovolby členů Rady ČT s argumentací, že některé navrhující organizace porušují zákon, protože do sbírky listin rejstříkových soudů nedodaly všechny své účetní závěrky. A opět najdeme ukázkový dvojí metr. Nikdy se to nezkoumalo, proč až nyní? Navíc v tomto případě je to poněkud pikantní. Poslanec Martínek by si nejprve měl zamést před vlastním prahem, protože stejného porušení zákona, které nejen on tak plamenně vyčítá některým spolkům, se dopouští i jeho stranické eseróčko. Konkrétně firmě 1. Pirátská, s.r.o., jejímž stoprocentním majitelem je Pirátská strana a jejímž jednatelem je předseda Pirátů Ivan Bartoš, chybí ve veřejné sbírce listin (www.justice.cz) účetní závěrka za rok 2019.
Ale pojďme zpět k důvodům odročení voleb do Rady ČT. Z hlediska zákona jsou obě námitky zcela nesmyslné, protože zákon neomezuje způsobilost organizací podávat návrhy kandidátů do Rady ČT dle doby jejich existence či dle respektování zákonné povinnosti zveřejňovat účetní závěrky a další dokumenty ve sbírce listin. Pokud to chceme změnit, pojďme se o tom bavit, ale zpětně už to opravdu nepůjde. Změna pravidel retroaktivně není možná, to je jedna ze základních a nepřekročitelných zásad.
Je tedy evidentní, že celý humbuk kolem volby čtyř členů Rady ČT, kterého jsme nyní svědky, kdy poslanci zejména Pirátů a KDU-ČSL svými obstrukcemi volbu zablokovali, nesouvisí s otázkou dodržování zákona, ale důvod je jiný a celkem prostý. Politici těchto subjektů si zkrátka z navržených více než padesáti kandidátů vybrali a podporovali jiné než ty, kteří byli nakonec Volebním výborem PSP ČR v tajné volbě posunuti dál. Proto chtějí volby zablokovat. Proto vybrané kandidáty a navrhující organizace dehonestují. K demokracii ale patří i umění unést porážku. Mně se také nelíbí, co dělají v Praze Piráti, ale nikdy bych nezpochybňoval demokratické volby a procesy.
