Čísla o nových případech nakažených covidem stagnují, nebo jen mírně klesají. V nemocnicích a na jednotkách intenzivní péče se nacházejí rekordní počty pacientů. Přestože z měsíce března už uplynula více než polovina, situace v Česku se nijak dramaticky nelepší. Důsledek bude logický: lockdown bude pokračovat. A snad jen pán Bůh ví, jak dlouho. Zda do Velikonoc, do konce dubna, do konce května či do začátku prázdnin nebo déle. Zatímco vláda termín ukončení restrikcí pružně posouvá, měla by stejně pružně řešit i ekonomickou stránku věci, tedy zajistit finance na pokračování tohoto agonického stavu.
V závěru února vystoupil ministr vnitra a šéf ČSSD Jan Hamáček s plánem, který nazval „Obětujme březen“. Po vládní rozpravě z něj zbylo torzo. Průmyslové podniky jedou dál, do otevřených obchodů chodí lidí, kolik chce a dokonce i květinářství zůstala otevřená. Viditelnou změnou pak jen zůstalo uzavření školek a prvních dvou tříd na základních školách a restrikce uvalená na pohyb mezi okresy. K níž se stejně váže mnoho výjimek.
Dny běží jako voda, situace se však nemění a nezlepšuje se. Uzavřené podniky upadají do stále větší letargie. Netuší, kdy otevřou. Mnohé nevědí, z čeho poplatí svoje náklady a jejich majitelé brzy budou řešit svoji holou ekonomickou existenci. Všichni jsou masírováni tím, že naší spásou je vakcinace. Ta však neběží, jak by měla. Vakcín chodí málo a úplně zcela pružně nefunguje systém jejich distribuce. A čas stále běží.
Mnozí lidé jsou nervózní, frustrovaní a vzteklí. A je jich čím dále více. Už mnoho měsíců v obměněných formách slyší, že musí vydržet, že rozhodující je nadcházející týden, že už se to brzy zlepší a tak dále. K zesílení jejich podráždění pak ještě více přispěje, když ministři Jan Hamáček nebo Jan Blatný prohlásí, že oni určitě neslibovali, že se to po pár týdnech zlepší, a nikdo to takto nekomunikoval. A že je potřeba ještě počkat, vydržet... Pomyslnou korunu tomu nasadila ministryně financí Alena Schillerová, která v rozhovoru pro Seznam Zprávy uvedla, že její ekonomické prognózy vycházejí z toho, že na začátku léta už pojede ekonomika na plné obrátky. Ale že to nemůže zaručit a že spoléhá na zrychlené očkování.
Všechno je to jen hra slov. Ale tady se přitom hraje o čas a každý den je znát a zatraceně bolí. Je čím dál více patrnější, že žádné větší rozvolnění nenastane ani po Velikonocích. O otevření dalších obchodů či restaurací se bude uvažovat nejdříve v květnu, možná až v červnu. Myslím si, že někteří ministři to moc dobře vědí, ale zatím nenašli odvahu do komunikovat. Protože by vzápětí museli dodat to B. A tím je informace, z čeho zaplatí pokračování lockdownu. Schillerová nedávno uvedla, že peníze na kompenzační programy jí v červnu dojdou.
Co bude dále? Je jasné, že vláda bude muset určité programy prodloužit i do doby, kdy už opatření rozvolní. Je proto načase už nyní řešit zdroje peněz nebo opatření, která postiženým subjektům pomohou. Opakováním frází o potřebě vydržet a ještě týden či dva počkat se nic nevyřeší. A nebo vlastně ano. Bude to černá jistota bankrotu, k němuž se nemálo (nejen) drobných ekonomických subjektů kvapem blíží.
