Objevuje se nám teď ve veřejném prostoru takové slovíčko: spravedlivý. Pod pojmem buzzword si obvykle představujeme navoněný anglicismus, kterým snobové dávají najevo, že drží prst na tepu doby. Ale jsou i jadrné české výrazy, jejichž náhlé rojení se buzzwordům směle vyrovná. Tak vzpomeňte, jak každá druhá potravina začala být zčistajasna „poctivá“.
V poslední době máme začasto co činit se záležitostmi „spravedlivými“. Spravedlivé daně, důchody, platy, ceny. Kdo by byl proti? Vy snad nechcete spravedlivé odměny státním zaměstnancům? No, jen to řekněte nahlas! A hlavně jim!
Tak pozor! Ohánění spravedlivostí je řečnický trik. Zákeřná manipulace. Bez kontextu je spravedlivost jistě žádoucí a chvályhodná. Jenže co je lidstvo lidstvem, každý si ji vykládá po svém. Poražení jinak než vítězové. Vládci jinak než poddaní. Tak třeba to spravedlivé vyhnání Němců po válce. Nehumánní, kruté, paušální? Ale jistě. Ale spravedlivé! Používání tohoto slova má vést k odvedení pozornosti. Je to dobré, špatné, účinné, užitečné? To není podstatné, protože je to spravedlivé!
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
