Kvůli covidové nákaze bylo nutné zavést do zákona distanční výuku ve školách pro případy krizového stavu. Vláda současně rozhodla o uvolnění téměř 1,3 miliardy korun na počítače a licence softwaru pro on-line výuku. Je to dobře, ale má to řadu háčků.
Finanční injekce je určena také na vznik zápůjčního fondu výpočetní techniky pro děti, které nemají doma počítač. Odborníci však vědí, že je to málo. Prostředky rozhodně nebudou stačit na to, aby školy pořídily chybějící techniku, a ještě notebooky půjčovaly rodinám.
Novela školského zákona zavádí povinnost účastnit se distanční výuky jako součást povinné školní docházky. Formu výuky na dálku zákon nestanoví, škola ji má přizpůsobit podmínkám žáka. Proto má ministerstvo školství v letošním školním roce místo inkluze novou mantru – „individualizace“.
Jarní zkušenost ale ukázala, že není v silách škol rodiče a žáky k výuce na dálku přimět. Řada dětí i rodičů pojala toto vzdělávání jako prázdniny. Školy nemají žádný nástroj, jak děti a rodiče motivovat. Nemůžeme učitelům zazlívat, že se pak věnují té části žáků, kde vidí ochotu rodičů i dětí se na dálku učit.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
