nahoru

Mnoho Čechů, včetně médií, říká o Polsku a Polácích nesmysly. Je to jako za komunismu

Viliam Buchert 14. července 2020 • 14:40
Mnoho Čechů, včetně médií, říká o Polsku a Polácích nesmysly. Je to jako za komunismu
foto: Reuters

Nedělní prezidentské volby v Polsku, které vyhrál Andrzej Duda, vyvolaly vášnivé reakce i v Česku. Jak je ale u nás bohužel po celá desetiletí v případě severního souseda zvykem, hodnocení často provází neznalost a šíření nesmyslů. Zatímco Poláci se poměrně dobře orientují v české kultuře i politice, jezdí k nám masově na dovolenou, my k nim přistupujeme s tradiční předpojatostí a snažíme se je poučovat.  Přitom Polsko je dnes moderní i ekonomicky úspěšný stát a některé okamžiky historie bychom měli spíše Polákům závidět. Podívejme se proto, proč Duda opět vyhrál a čemu Češi trvale nerozumí.

Hegemon současné polské politické scény, vládnoucí strana Právo a spravedlnost, ke které patří i prezident Andrzej Duda, je v zahraničí i protivníky na domácí scéně označována za nacionalistické, protidemokratické a religiózně bigotní uskupení. Realita je ale jiná, protože historické i současné polské reálie jsou jiné. Vycházejí ze zcela rozdílných předpokladů, než je tomu v Česku či v levicově liberálním západním mediálním a politickém mainstreamu. Strana je ve skutečnosti křesťansko-sociální a obrací se k vlastenectví a patriotismu, což se dnes v Evropě moc nenosí. Pofiderní představě některých novinářů, akademiků a dalších nevolených elit to nevyhovuje a Právo a spravedlnost se proto nehodí do krámu.

Navíc v Polsku se vše odvíjí z historie, na kterou se politici i občané odkazují. V zemi proto nadále probíhá vypjatý boj o charakter státu. Na jedné straně je vláda a prezident Duda, kteří se pořád snaží zlikvidovat přetrvávající dědictví komunistického myšlení. Na druhé stojí liberální levice reprezentovaná jeho protikandidátem Rafałem Trzaskowskim a velkoměstskou mladší generací, které chtějí splynout s neforemní masou, jež hodlá všude na Západě nastolit nový řád, který údajně povede k světlým zítřkům. Mezi těmito dvěma mlýnskými kameny se nacházejí polští voliči a zatím dávají přednost konzervativnějším proudům. Je to jejich volba a poučovat je o tom, že nepostupují správně, je zcela absurdní. Jenže část českých médií a pseudoexpertů, podobně jako evropské instituce v Bruselu, vytrvale tvrdí, že přesně ví, co je pro Poláky nejlepší.

Jeden konkrétní příklad, jak je v Polsku zakořeněný tvrdý postoj k minulosti. Poláci v případě Česka upřímně nechápou, že premiérem je oligarcha ve střetu zájmů, bývalý komunista a spolupracovník StB Andrej Babiš. Něco takového není u našich sousedů možné. Země má v čele vlády někdejšího bojovníka proti komunistickému režimu Mateusze Morawieckeho Chce pořád někdo hledat pomyslných „pět rozdílů“?

Jiná společnost

Polská společnost se přitom v posledních 30 letech dramaticky změnila, podobně jako ekonomika či tvář polských měst a obcí. Přesto o této zemi přetrvávají staromódní představy, které kopírují archaické pohledy z minulosti. Z toho někdy plyne nepochopení tamního vývoje.

Polsko například není předpotopně religiózní, jak se tvrdí. Ano, katolická církev má pořád velký vliv, hlásí se k ní 90 procent obyvatel. Ale na nedělní bohoslužby dnes chodí pravidelně už jen více než třetina lidí (v roce 1980 to bylo přes polovinu obyvatel), u nejmladší generace jen pětina. Církev má vliv, ale není to pro mnoho lidí už tak zásadní faktor pro rozhodování. Spíše přetrvávají tradice, zvyky a některé konzervativní hodnotové postoje. To se projevuje při potratech, které větší polovina lidí odmítá. Jsou to čísla o hodně jiná než v Česku či dalších západních zemích. Vláda a prezident prý také útočí na LGBT komunitu. Hlavní spor se v tomto případě ale vede o to, zda povolit adopci dětí homosexuálním párům, ne o samotné uznávání sexuálních menšin. Vláda říká adopcím ne a podporuje jí v tom téměř 80 procent lidí. Pro stranu Právo a spravedlnost přitom hlasovalo v posledních parlamentních volbách v říjnu 2019 necelých 44 procent voličů. Takže nejenom její příznivci, ale i mnoho dalších odmítá adopce dětí homosexuály, není to jen vládní záměr.

Kabinet je obviňován evropskými orgány také za porušování principů právního státu například v oblasti justice. On chce ale pouze „dočistit“ justici od zbytků bývalého komunistického nátěru. Že to naráží na odpor starých kádrů, je logické. Nelogický je proto spíše postup Bruselu.

V důsledku některých sporů s Evropskou komisí se také objevují nepodložené informace, že polská vláda je protievropská. To je jeden z největších bludů, které jsou o této zemi i v Česku šířeny. Vládní Právo a spravedlnost není euroskeptická strana a nevystupuje proti EU. Podpora členství v Evropské unii je u Poláků na čísle 85 procent. To je více než v Německu či ve Francii a daleko více než v České republice. Varšavský kabinet ale chce o mnoha věcech rozhodovat sám, nebo mít v EU rozhodující hlas. To boří staré pořádky nastolené starým Bruselem. Místo abychom v tom Poláky podporovali, často je kritizujeme.

Pokud vláda udělala něco skutečně velmi špatně, tak to je ovládnutí Polské televize (TVP). Stát platí veřejnoprávní televizi a rozhlas ze státních peněz, což omezilo volnost a odvahu jejich novinářů. Díval jsem se při posledních návštěvách Polska na zprávy státní televizi a byla to skutečně provládní propaganda. Na druhou stranu je v Polsku mnoho vlivných protivládních médií. Že by se ale něco mělo s TVP udělat, to mají její kritici pravdu.

O bude dál?

Nedělní prezidentské volby a vítězství Andrzeje Dudy nic nezmění na tom, že Polsko zůstane nadále demokratickým státem, i když ideové rozdělení tamní společnosti je velmi hluboké. Ale není nepřekonatelné. Řeči o tom, že je Polsko na nedemokratické cestě, jsou zcestné až úchylné. Poláci si nenechají vzít svobodu a demokracii. Masově za ně bojovali i za socialismu, kdy většina Čechů držela pusu a krok. Příkladem je odborové a odbojové hnutí Solidarita, které mělo 10 milionů členů. Polská společnost dokázala kdysi vygenerovat i světem obdivovaného papeže Jana Pavla II.

Polsko proto i po nedělních volbách zůstane silným hráčem EU a NATO, největším spojencem USA v Evropě, dobrým sousedem Česka (je také naším třetím největším obchodním partnerem) i vášnivým kritikem putinovského Ruska. Je to málo? Nestačí to? Pokud nestačí, je chyba u nás, ne u Poláků.   




Prezidentské volby 2023

Začátkem roku 2023 se budou konat prezidentské volby, kde se rozhodne o nástupci Miloše Zemana. Přinášíme vám přehled užitečných informací, volební zpravodajství i zajímavosti týkající se prezidentského úřadu.

Kandidáti Termín voleb

Voličský průkaz Volební systém Pravidla kampaně Výsledek voleb Druhé kolo


Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

E15
Nejčtenější