Není sport jako sport. Uvolňování restrikcí u málo rizikových skupin má být rychlejší | Reflex.cz
nahoru

Není sport jako sport. Uvolňování restrikcí u málo rizikových skupin má být rychlejší

Viliam Buchert3. května 2020 • 09:40
..
..
• foto: 
Shutterstock

Jednou z oblastí života, která byla koronavirem zcela zastavena, nebo zásadně omezena, je sport. Pomalu se vrací k životu, ale i zde je uvolňování restrikcí nesystematické. Není totiž sport jako sport. Něco úplně jiného jsou profesionální soutěže s potenciálně tisíci diváky, něco jiného závody menšího rozsahu, něco jiného sport v halách a něco jiného venku, něco jiného trénink ve skupinách a něco úplně jiného individuální amatérský sport. Na to se moc ohled nebere a některá rozhodnutí epidemiologů a politiků v tomto směru nedávají logiku. Podívejme se proč.

Rozhodnutí v oblasti sportu jsou v každé zemi světa naprosto jiná a reflektují nejenom vývoj epidemie, ale i danou politickou konstelaci a názory společnosti na možná řešení. Brát si proto příklad někde jinde, nedává zatím smysl, situace se navíc neustále mění. Podívejme se například na nejpopulárnější evropský sport, na fotbal.

V některých zemích, třeba v České republice či Německu, se plánuje dohrát nejvyšší fotbalová soutěž. Hovoří se o možných datech zahájení, ale to může být za týden úplně jinak. Covid-19 se neptá, co je potřeba dohrát a proč. Společným záměrem je pouze to, že se bude zatím hrát bez diváků. V německé bundeslize, která je úrovní i objemem peněz někde úplně jinde než česká soutěž, se počítá s 240 lidmi na jednom zápase (od hráčů až po televizní kameramany). U nás se 130 aktéry (původní návrh byl ovšem pouze 50 osob). Naopak ve Francii a Nizozemsku rozehrané soutěže předčasně úřady ukončily a dohrávat se už nebude. Francouzi ovšem vyhlásili mistra ligy, slavný Paris St. Germain, Nizozemci nikoli. Co z toho si vybrat? Co z toho následovat? Česká republika si musí i při „oživování“ sportu vybrat vlastní a specifickou cestu. A zde už narážíme na spory.

Jak teď sportovat?

U sportů a soutěží, ve kterých jde o velké peníze, realizaci televizních práv a zájmy partnerů a sponzorů, se určitě musí zohlednit zcela jiné požadavky, než u menších sportů a amatérských závodů. Velký důraz by se měl brát i na to, zda se něco odehrává v hale, nebo na venkovním sportovišti či ve volné přírodě. Ohled pro příští měsíce se musí brát i na počet účastníků a možných diváků. Jenže deset tisíc lidí na stadioně, je něco zcela jiného než 500 běžců v lese či na louce. Je také zásadní rozdíl mezi jednotlivými sporty. Zcela kontaktní sporty jako je box, judo, zápas nejsou to samé, co volejbal. Ten je zase jiný než jízda na kole na cyklostezkách.

Známý epidemiolog Rastislav Maďar, který je vedoucím pracovní skupiny pro uvolňování karanténních opatření na ministerstvu zdravotnictví a jehož názory jsou většinou relevantní a projevy rozumné, tvrdí, že uvolňování opatření musí být pro všechny spravedlivé. Tím obhajuje současný maximální počet 100 lidí na jedné akci. Spravedlivé to ale není.

Nejvyšší fotbalová liga dostane výjimku v počtu lidí. Budiž, nic proti tomu, ale o spravedlnosti a rovném přístupu pak nemůžeme hovořit. Pokračující restrikce mohou být i nelogické.

V krizové době například vznikla iniciativa Za zdravé Česko. Ta nezastupuje legendární fotbalovou Spartu či Slávii (ty díky bohatým sponzorům a majitelům přežijí), ale pořadatele sportovních akcí, které jsou zaměřeny na širokou aktivní veřejnost a celoročně se jich účastní kolem 1,2 milionu lidí všech věkových skupin včetně velkého počtu dětí. Primárním posláním pořadatelů není zisk (i když ten také někteří tvoří), ale podpora pohybu. Ostatně ten doporučují všemožní odborníci i v době nekrizové, protože zdravější společnost je také společnost výkonnější a konkurenceschopnější. Za současné situace se ale podobné spolky a firmy (stejně jako jiné společnosti) dostávají do ekonomických problémů. Neví, co bude kvůli přesunutí či zrušení závodů se zaplaceným startovným. Že to vede k propouštění spolupracovníků a zaměstnanců je jasné, ale někde by to mohlo vést až ke krachu. Navíc vyřídit nejrůznější nová povolení pro přesunuté závody není při známé nevýkonnosti české státní správy jednoduché.

Iniciativa Za zdravé Česko argumentuje tím, že akce jsou často pořádány venku, kde tolik nehrozí rozšíření nákazy, že se jich účastní málo rizikové skupiny, že společnost se po týdnech pobytu doma potřebuje pomocí sportu rozpohybovat (ano, to cítím na vlastním těle). Chtěla by proto nejpozději od poloviny června plné spuštění těchto aktivit a slibuje, že u toho splní všechny hygienické požadavky.

Marek Tesař, jeden z organizátorů výzvy, a kromě jiného pořadatel seriálu Běhej lesy, k tomu říká: „Je potřeba použít selský rozum a mít jasná pravidla. Statisíce lidí, kteří nepatří do rizikové skupiny, chce aktivně sportovat na čerstvém vzduchu. Mnoho pořadatelů je teď existenčně ohroženo, zadluženo, desetitisíce lidí se obávají o své příjmy. Jsme si ale jisti, že za přísných hygienických pravidel je možno závody pořádat a situaci zachránit.“

Lze u sportu ulevit?

Podobné výzvy jsou pro státní „rozpouštěče“ koronavirových omezení takzvanou Sophiinou volbou. Tedy, že jakékoli rozhodnutí nemusí být to správné. Jenže dlouhotrvající omezování mohou společnost a ekonomiku ovlivnit daleko více než onemocnění zákeřným virem.

Souhlasit lze s epidemiologem Rastislavem Maďarem, který 1. května prohlásil: „Je důvod být optimistou, protože situace se vyvíjí velmi dobře. Lidé jsou stále disciplinovaní, což nás těší. A to nás současně vede k tomu, jak jsme slíbili, že budeme trošku odvážnější, než jsme byli ještě před Velikonocemi. Ale současně bych rád apeloval, že stále musíme dodržovat tu naši prevenci. Protože teď už se ona zodpovědnost přesouvá čím dál víc na úroveň každého z nás, na úroveň našich rodin, abychom si to uhlídali.“

Naprostý souhlas. Přichází doba zásadně zvýšené individuální zodpovědnosti. U sportovců by nemělo být dodržování disciplíny, taktiky a strategie problémem. Rozvolnit sportovní akce, zatím bez masové podpory diváků na stadionech a v halách, je proto logické.

Zakladatel Sokola, Miroslav Tyrš, se věnoval kromě jiného i filozofii a estetice a vzletně říkal, že „pěstování tělesné zdatnosti přispívá k harmonickému rozvíjení lidské osobnosti a národní kultury“. Uvolnění sportovních akcí může vést k posílení imunity národa, po které se tolik volá. Nejde přitom jenom o tělo, ale i o ducha. A jako vždy, i o živobytí.





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější