Když se před hladovým lvem zavřete do klece a zvíře zůstane venku, nesežere vás. Pořád ale bude tam někde venku čekat. Pokud nechcete v kleci zůstat do smrti, musíte ji jednou otevřít a vyjít. Teprve podle toho, jak se pak se lvem popasujete, můžete mluvit o tom, kdo vyhrál. S koronavirem je to stejné.
Premiér Andrej Babiš to má jednak jako politik více méně v popisu práce a jednak je to součást jeho naturelu – lhát prostě musí. Aby se zalíbil voličům, udržel se u moci, mohl si přihrávat malé (i velké) domů, aby byl sám sebou. Není proto divu, že na rozhodnutí soudu, který zrušil jako nezákonná čtyři protiepidemická opatření jeho ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, reagoval mimo jiné slovy, že právě díky těmto opatřením „jsme celou tu epidemii tak úspěšně zvládli“.
Zní to hezky. Lidem do dodává tolik potřebný optimismus. Jak se jich na začátku epidemie čím dál více chtělo chytit silné ruky a nechat se i za cenu drakonických omezení práv a svobod provést nebezpečným obdobím, tak jich to teď čím dál více přestává bavit, nechtějí už slyšet varování před přehnaným optimismem, dodržovat protiepidemická opatření a chtějí si myslet, že se zas tak moc neděje. A Babiš jim to rád říká. Byl to přece on, kdo jim nabídl silnou ruku, pocit bezpečí a díky jeho vládě „jsme celou tu epidemii tak úspěšně zvládli“.
Bohužel to hezky sice zní, ale je to nesmysl. Při neveřejném jednání ve zdravotním výboru sněmovny, když myslel, že je vypnuté nahrávání, to jasně řekl šéf Ústavu zdravotních informací a statistiky Ladislav Dušek: „Padlo tady, řekněte teda pravdu. Pravda je, že nevíme, co je venku. Neznáme parametry té choroby. Nevíme, kolik je subklinických případů, a nevíme, kde jsme v časoprostoru, pokud jde o imunizaci… Nevíme, jaká je inkubační doba. Nevíme, jaký je poměr mezi pozitivitou a infekčností… Mám strašný strach z toho, co se stane, protože my nevíme, co tam venku v přírodě zůstalo jako nálož.“
To, co říká Dušek, je naprosto logické. Virus, o němž toho zatím vědci vědí minimum, ještě nemohl české společnosti ukázat, co dokáže, když začneme zase žít aspoň trochu normálním životem. Doteď jsme byli zavření v kleci. Souhlasím, že z ní musíme vylézt a s tou mrchou se naplno popasovat. Teprve pak ale budeme moc říct, jak vzájemné měření sil dopadlo. Tvrdit teď, že „jsme celou tu epidemii tak úspěšně zvládli“, je lež pro voliče.
Bohužel je to lež mimořádně nebezpečná – v lidech může vyvolat falešný pocit bezpečí, že lev už odešel. Je ale krajně pravděpodobné, že on někde venku číhá. Pokud si nebudeme dávat pozor a necháme se jím zaskočit, může nás nečekané střetnutí setsakramentsky bolet. Nevěřte proto někomu, kdo vám už teď tvrdí, že „jsme celou tu epidemii tak úspěšně zvládli“.
