Nebudeme lhát, ten „penis“ jí pomáhá. Prvotina Marka Dobrého ovšem nevzbuzuje ohlas jen díky chytlavému názvu. Twitterový ghostwriter Tondy Blaníka, bohemista a novopečený spisovatel napsal společenský komentář, který čtenáři vychází vstříc a přitom ho neotravuje doslovností.
„Povídkový román o mužích-hajzlech“ – tak knihu Penis nemá uši charakterizuje sám autor. Svět na střídačku popisuje očima antihrdinů, jako je samotářský filmový scenárista, životem znechucený policajt, zapřisáhlý bijec „sluníčkářů“ nebo fanatik do masa, který v kuchyni vegetariánské restaurace provádí svou osobní vendetu s pomocí slaninového prášku.
Jenže tak jednoduché to s jejich hajzlovstvím není. Občas vzbuzují lítost. Občas dávají znát, že jejich cynismus je vlastně obrana před světem, který je jaksi nepotřebuje, plní je zmatkem a jen těžko v něm hledají místo. I proto si tak rádi tvoří světy vlastní, ať už v myšlenkách nebo skutcích. A jejich velikášské plány na to, jak to svým domnělým nepřátelům nandají, končívají ve skvěle vypointovaných povídkách překvapivě a málokdy úspěšně. I když dystopický závěr možná naznačuje něco jiného...
Marek Dobrý ví, jak čtenáře bavit a jak udržet napětí. Klasické schéma, ve kterém se povídkové příběhy postupně propojují, má dobře promyšlené a o akademické zkušenosti jazykovědce dává vědět, když pro každou z postav vymýšlí zvláštní řeč. O poznání lépe se mu to daří právě u mužských antihrdinů, kterým se na zoubek kouká opravdu pozorně. Jazyk ženských postav i jediného gaye v knize oproti tomu někdy působí strojeně. Co je naopak velmi autentické: prostředí karlínských hospod, vinohradských činžáků nebo panelákového Jižního Města, které autor evidentně dobře zná a jejichž obyvatele má nakoukané i naposlouchané.
Nesklouzává k polopatismu a přitom se čtenářům umí přiblížit. Dokazuje to vlastně i fakt, že právě oni o vydání Penisu rozhodli. Je totiž třetí knihou, která vyšla v nakladatelství Pointa. Projekt, který je na scéně od loňského podzimu, má za cíl ulehčit vydávání zavedeným i začínajícím autorům. S knižními profíky – od redaktorů po sazeče – a se čtenářskou obcí je propojuje v rámci online platformy. Autor může vyjít s kůží (vlastním rukopisem) na trh, vybrat si kolegy ke spolupráci a oslovit koncové čtenáře. Ti jeho projekt financují v rámci předprodeje: úspěšný předprodej znamená jistotu distribuce. Pak už je v tom každá kniha sama za sebe. Podobně jako Dobrého hajzlové.
