Na vinohradech už od prosince pokračuje nejdůležitější činnost vinohradníka: Řez révy vinné. Existuje mnoho způsobů, jak se s ním vypořádat – v našem vinařství se ale stále držíme starých pořádků. Stříháme sice elektrickými nůžkami, ale bez předchozího mechanického předřezu. Dokonce pochybuji, jestli na něj někdy v budoucnu přejdeme. Museli bychom do vinohradu vjet znovu traktorem a „utužit“ tak půdu, což je v přímém rozporu s naší snahou o organický provoz. Takže raději hezky „růčo“.
Pro zachování kvality hroznů k výrobě vína je důležité vybrat a udržet na jednoletém dřevě co nejméně oček, maximálně šest až osm, z nichž pak vyrostou, vypučí listy, květenství. Veškerá síla liány révy vinné se pak soustředí do malého množství hroznů. Koncentrovaná vůně a chuť, jinými slovy kvalita, o kterou by mělo jít každému vinaři. Proto také není radno zanedbat plynulou dodávku vody a živin, aby nebyly přerušeny, nebo zúženy hlavní cévní svazky révy po řezu.
Hrozbou pro vinaře na celém světě jsou nejrůznější nemoci vinné révy: virové a houbové, které se dostávají při velkých řezných ranách do kmínku révy a následně ji zlikvidují. Stejně jako sadař ošetřuje stromy, kdy velké rány zamazává voskem, postupujeme i my na vinici. Jde o jednu operaci navíc, ale vyplatí se.
Co nás bude trápit při řezu vinné révy letos? Hlavně mladé výsadby. Těžký úkol. Proč? Protože réva harmonicky vytváří nadzemní i podzemní část, pokud k tomu ovšem má podmínky. My však můžeme ovlivnit jen nadzemní část z loňské výsadby. Z několika tažňů mladého keře se musí ponechat jen jeden, gumičkami přivázat k železné opěře z roksoru a zbytek ostříhat. Ale tak, aby z těchto řezů na jaře nepučely u kořene rostliny další letorosty. A současně jeden tažeň ponechat dostatečně dlouhý, aby umožňoval rozvoj nadzemní části.
V každém případě je řez révy vinné zásadní kultivací této v podstatě divoké liány. A protože se člověk touto činností zabývá minimálně sedm, osm tisíc let, docela se mu daří. Podařilo se nám tuto část přírody ovlivnit k následnému chuťovému požitku. I proto víno představuje pro jeho milovníky mystérium světa v malém. A v práci na vinici pro většinu z nás vinohradníků je zakódován leonardovský přechod z makrokosmu stvoření, přes mikrokosmos světla a slunce, vody, přes řeky, potoky, skrze kořeny až do žil a mozku člověka a následnou přeměnu v opojné duševno s nevyřčeným ujištěním, že jsme součástí velkého božího plánu.
A kromě toho není víno z divokých odrůd opravdu k pití.
Autor je majitel mikulovského vinařství Cibulka.
