Bonviván mezi likéry
Becherovka patří mezi české legendy. Tradiční bylinný likér s více než dvousetletou historií provází nejen náš barový svět, ale pronikl i na zahraniční trhy. Jak si dnes vede, proč ji lidé vnímají tak různorodě a co všechno ovlivňuje její chuť? O tom si Reflex povídal s jejím brand ambasadorem Janem Weissem.
Becherovka je jedním z mála českých alkoholických nápojů, jež mají světový potenciál. Přesto je pořád vnímaná spíš jako lokální ikona. Nebo je to jinak?
Becherovka byla už historicky na exportních trzích velmi silná. V roce 1907 byla distribuována například do Španělska, Francie, ale třeba i do Turecka. Dodnes má na exportních trzích své postavení, jsme na více než 40 trzích po celém světě. Na druhou stranu je pravda, že proslavit becherovku i „za humny“ je jednou z priorit, kterou si Maspex jako nový majitel vytyčil.
Její receptura se za více než 200 let téměř nezměnila. Jak obstojí v době, kdy je všechno nové, inovativní a trendy?
Receptura se nezměnila od roku 1807 a to ji právě staví tam, kde je. Zároveň zůstalo stejné i místo výroby – celou dobu vzniká v Karlových Varech a to s ní už navždy bude spjato. Možná je to právě jeden ze stabilních bodů, na něž se můžeme spolehnout, i když se svět kolem mění. Becherovka je likér založený nejen na skvělé chuti, ale i na dlouhé tradici. Inovace jsou pro nás ovšem také důležité, příkladem může být naše řada Fruits & Herbs, která se za posledních 12 měsíců rozrostla o dva nové členy.
Každý velký alkoholový brand se snaží o takzvaný signature drink. Je tou nejlepší možnou vizitkou Becherovky tzv. beton, becherovka s tonikem?
Drinků, jimiž se můžeme pyšnit a prezentovat, máme spoustu. Nedokážu si ovšem představit lepší stálici než právě beton. Dokonce jsme si ho my sami barmani v roce 2017 zvolili jako Český národní koktejl a navždy ho tak zapsali do historie světové mixologie. Brzy nás čekají už šedesáté narozeniny tohoto drinku.
Becherovka je specifická tím, že v ní lidé cítí různé chutě: bylinky, hořkost nebo sladkost. Čím to je?
Chuťové profily jsou obecně velmi individuální, záleží na okolních faktorech, jako je prostředí, sklo, ze kterého piju, nebo dokonce nálada, již v daný moment mám. Navíc komplexní likér, jako je becherovka, reaguje na teplotu, typ sklenice i stáří dané lahve.
Češi ji berou jako národní nápoj, ale její zakladatel Josef Becher byl Němec. Jde tedy o německý likér s českou duší, či naopak?
Německé příjmení neznamená, že byl Becher Němec, ostatně o tom sám něco vím. Josef Vitus Becher se narodil v Karlových Varech ještě za existence Českého království. V pohraničí se sice mluvilo německy, ale kdyby měl dnešní občanku, téměř jistě by byla česká. A jak becherovku popsat cizinci? Jako český národní poklad.
Jak reagují cizinci, když ji ochutnají poprvé?
Když jsem pracoval za barem v centru Prahy, bylo pro mě zprostředkování tohoto prvního zážitku denním chlebem. Reakce se moc nelišily, většina vykulila oči a s úsměvem od ucha k uchu vyhrkla: „Bože! To chutná jak Vánoce!“
Kdyby becherovka vznikla dnes, měla by v konkurenci šanci uspět?
Jsem přesvědčen, že ano. Trh je sice dnes mnohem větší stejně jako nabídka, ale stále vidíme unikátní produkty, které si své místo najdou a dokážou se prosadit. Becherovka by podle mě byla přesně taková: absolutní unikát mezi bylinnými likéry.
Dnes jsou výrobky čím dál více o příběhu. Jaký nejzajímavější mýtus nebo historka by byly o becherovce?
Krásné je, že zde mýty nejsou potřeba; 200 let historie tvoří hodiny reálných příběhů. Za sebe bych určitě zmínil období Heddy Becherové, první ženy a zároveň posledního člena rodiny Becherů ve vedení Becherovky. Podařilo se jí uchránit recepturu během druhé světové války, ale po válce musela emigrovat, a původní recept se tak dostal do rukou komunistického režimu.
Každý alkohol má svůj charakter: rum je rebel, whisky sofistikovaná, gin excentrický. Jak byste popsal becherovku?
Pokud bych měl zvolit archetyp, becherovka je za mě bonviván – požitkář, jenž si užívá života, je otevřený novým věcem, a přitom je pořád svůj.
