Afrodiziaka neboli přípravky na zvyšování potence, sexuální výdrže i libida obecně jsou tady s námi od nepaměti. V podstatě od chvíle, kdy máme civilizaci, máme i přípravky i afrodiziaka. Ale zatímco u jiných léků si neříkáme “Tohle brali na migrénu už staří Indové!” k látkám, které mají povzbudit libido, takhle kritický postoj nemáme.
Historie afrodiziak nezní nijak důležitě, ale hezky se na ní vykreslují dějiny jako takové. Proč nejrůznější kultury potřebovaly afrodiziaka, k čemu a co vlastně za afrodizaka považovaly? Na to všechno totiž existují mnohem zajímavější odpovědi, než byste si mohli myslet. V nejrůznějších prostředcích na zvýšení libida se totiž nejen civilizace odrážejí, ale zároveň je na nich vidět i cesta, kterou daná kultura urazila.
Tak například! Ve středověké Evropě byla afrodiziaka potřeba hlavně proto, aby byl dostatek pracovní síly na poli. Jednoduchou logikou – není sex, nejsou děti, není pracovní síla. Až od renesance se nad afrodiziaky přemýšlí jako nad prostředkem vedoucím k potěšení. A mohlo to být skutečně cokoli od jahod přes usušený a nastrouhaný tygří penis až po výtažky z brouků.
Protože není nic, co by muž neudělal pro to, aby mu stálo péro.
