Vévoda Albrecht z Valdštejna: Život velkého obchodníka s válkou vyhasl jediným úderem halapartny | Reflex.cz
nahoru

Vévoda Albrecht z Valdštejna: Život velkého obchodníka s válkou vyhasl jediným úderem halapartny

Vladimír Mertlík14. září 2019 • 10:00
Vévoda Albrecht z Valdštejna: Život velkého obchodníka s válkou vyhasl jediným úderem halapartny
foto: archiv Vladimíra Mertlíka

Porážka stavovského povstání je začátkem nejen třicetileté války, ale i zrodu českého mindráku z vyhnání českého krále Habsburky a následných tři sta letech poroby. Je čas uvést některé mýty na pravou míru. Počínaje tím, jak se z marginální šarvátky stala časem zásadní bitva o existenci českého národa. Jak se občanská válka mezi protestanty a katolíky, v níž šlo bez ohledu na jazyk především o moc a majetky, stala dědičným bojem mezi Čechy a Němci. Jak přitom veliteli „českého“ vojska na Bílé hoře byli téměř výhradně Němci. Jak z poloviny Němci byli i na Staroměstském náměstí popravení „čeští“ pánové. Jak z českých „pánů“ – šlechticů – byli na popravišti jen tři, zatímco ostatní odsouzenci byli jen měšťané. I to, jak byl vyhnán Habsburky český král Fridrich Falcký, který byl Němec jak poleno.

Tvrdá rekatolizace Evropy se v dalších letech střetává s touhou Němců i Čechů – píchni jako řízni – po svobodě vyznání. Jako by chtěl císař Ferdinand II. uvést ve skutek svá slova, že bude raději vládnout pusté zemi než zemi plné kacířů. Ze zemí Koruny české se valí Evropou tisíce exulantů z řad protestantské elity i prostého lidu – jako obraz apokalypsy, která přichází. Na útěku je od roku 1628 i muž, který se proslavil dílem Orbis Pictus – jaká ironie – Obrazy světa souladu a harmonie, Jan Amos Komenský. Po polském Lešnu se na své pouti usadil v tradičně liberálním Amsterdamu, aby poslední roky života prožil v pevnosti Naarden, dnes rozkošném městečku poblíž německých hranic, kde roku 1670 zemřel.

Už sedmnáct let bojují všichni proti všem a aliance vznikají i zanikají bez ohledu na náboženské cíle. Ty se hodily jako záminka snad na začátku válek. Teď už jde jen o moc a peníze. Koaliční dresy se mění rychleji než zpocená halena žoldnéře a slib má váhu i cenu stínu. Nejvíce zdevastovaná jsou německá a česká území, přes něž se valí vojska při útocích i ústupech, jak jsou města a území dobývána a osvobozována. Ale kdo je vlastně kdo? Kdo je dobyvatel? Kdo osvoboditel? Pod různými prapory přichází s kohortami vojsk pokaždé jediná jistota – zmar a zkáza, hlad a smrt, znásilňování, plenění a vypalování. Mezi zbývajícími náboženskými fanatiky se na válečných polích pohybují čile hlavně obchodníci se smrtí a časem mají navrch. Válka o pravou víru posiluje nejvíc ty, kteří bez ohledu na žvásty o víře, věří v peníze a z nich plynoucí bohatství a moc. Tak jako dnes, protože nic na světě se nemění, jen kostýmy a kulisy.

Válečná zranění záškolákova: Syfilis a dna

Nejúspěšnějším z obchodníků se smrtí je Albrecht z Valdštejna, jehož úmysly i kariéra mají vliv nejen na císaře Ferdinanda II., ale i na průběh třicetileté války. Úspěšný vojevůdce, ale také diplomat, podnikatel a obchodník se prosadil již v prvních letech války. Právě jeho regiment se v bitce na Bílé hoře dne 8. listopadu 1620 zasloužil o vítězství Katolické ligy, a když se dělily majetky poražených, Valdštejn věděl, kde si stoupnout do fronty. Netrvalo to moc dlouho, než získal šedesát čtyři panství v Čechách. Půjčuje peníze i císaři Ferdinandovi II. a ten ví, co znamená slovo vděk. Valdštejnovo frýdlantské panství není jen vévodstvím, ale státem ve státě. Životní filozofie vede Valdštejna k pohrdání provincionalismem a chudobu chápe jako projev hlouposti. Start jeho životní dráhy na univerzitě v Altdorfu přitom nenasvědčoval, že z něj bude po císaři druhý nejmocnější muž říše. Student Valdštejn dával před univerzitními přednáškami přednost cvičením s prostitutkami, konzultacím v kartách a disputacím o vínu. Vysvědčením mu byl vyhazov ze školy, návrat domů a vstup do žoldu. A ani tady to z počátku nebyla žádná sláva: Už z prvních bitev si přinesl zranění, i když ne zrovna válečná. Syfilis a dnu. Hezká práce!

Jenže kdeže loňské sněhy jsou! Když v létě 1627 říši ohrožují Dánové, vládne ve Vídni strach, kdo město zachrání. Valdštejn, který Dány u Dessau i Lutzenu rozdrtí, zažene je až do Baltského moře a mír podepsaný v Lübecku 1629 je vyřazuje z třicetileté války jednou provždy. Císař Ferdinand II. je vítěz, ale Valdštejn je na vrcholu moci. Nikoliv zbytečně jsou ale jeho rodovým heslem slova: Invita invidia – tedy Závisti navzdory. Úspěch se neodpouští a Valdštejnovi se ke všemu daří nadmíru dobře. Jeho bohatství a moc začíná ohrožovat i německou šlechtu, hlavně kurfiřty a ti na sněmu v Regensburgu dají před volbou římského krále císaři Ferdinandovi II. na vybranou: Chce-li posadit na trůn syna Ferdinanda III., musí se zbavit Valdštejna. Není snad košile bližší než kabát? Když pak císař generalissima v srpnu 1630 odvolá ze všech funkcí, je to pro Valdštejna největší ponížení v životě. Ale císař získal, co chtěl, a jeho syn Ferdinand III. je zvolen římským králem. Císař je na koni doslova i obrazně, ale má to háček! Je bez vojska a bez geniálního vojevůdce. Když pak ke všemu vydá patent, jímž odebírá protestantské šlechtě majetek zabavený katolíkům po koncilu v roce 1555, ukáže se, že si dovolil moc. Protože jde-li o peníze, barva dresu nic neznamená. Francie cítí příležitost na nové dělení Evropy a její diplomaté se pustí do práce. Netrvá to dlouho a od Baltského moře táhnou napříč německým územím protestantští Švédové placeni katolickými Francouzi. Víra nevíra, ač je to k nevíře!

Válka jako hra intrik

Vojska Katolické ligy, která má císař na své straně, jsou pro Švédy slabý čajíček. Jsou vojenskou elitou, takže není divu, když švédský král Gustav II. Adolf projede zemí v čele svých vojsk jako nůž máslem. Drží Augsburg, Norimberk i Mnichov, zatímco jeho spojenci Sasové řádí v Praze. Habsburská říše je v ohrožení a existuje jediné řešení – císař volá Valdštejna zpět. Ještě včera ponížený vévoda si užívá satisfakci a zanedlouho i první úspěchy. Poráží a vyhání saská vojska z Prahy, aby obrátil svou armádu na Norimberk okupovaný Švédy. Nakonec si protivníci stojí tváří v tvář dne 16. listopadu 1632 u Lützenu poblíž Lipska. Za husté mlhy se odehraje celodenní krvavá bitva, která nemá jasného vítěze. K večeru již za šera se Valdštejn rozhodne z bojiště ustoupit, ale když jej Švédové chtějí dorazit, nenajdou ho. Hořící město, kouř bitvy i hustá mlha způsobily, že není vidět na krok. Valdštejn sice ztratil několik tisíc mužů a mnoho důstojníků, ale císařská vojska pod jeho velením opustila bojiště spořádaně. Hustá mlha přinese naopak smrt švédskému králi Gustavovi! Jeho oddíl se ztratil a v mlze se nečekaně střetl s nepřátelskými jezdci. Švédský král je několikrát zraněn a padá z koně. Je dostižen ještě živý a na místě – jak jinak – oloupen, ubodán a pro jistotu i zastřelen. Drahá cena, kterou museli Švédové zaplatit za utrpěné vítězství. Zuřící bitvu ukončí až tma. Plné zuby toho mají obě strany a Valdštejn tuší novou příležitost.

Tajná švédská nabídka, která se nedá odmítnout, přichází s příštím jarem. Válka je v první řadě obchodní záležitost a Valdštejn navíc nikdy nezapomněl na ponížení od císaře. Navíc vzápětí mu přináší posel i druhou nabídku, identickou s předešlou. Jen odesílatel je jiný – jistý kardinál Richelieu – protože to, co znamená pro Habsburky Valdštejn, je pro Bourbony jejich mocný ministr zahraničí, kardinál Richelieu. Mýlí se ten, kdo by se domníval, že kardinál neměl jiné starosti než ukrást d´Artagnanovi náhrdelník královny, a tak vrážet klín mezi její klín a řekněme kopí jejího anglického milence, vévody z Buckinghamu. Slavná báchorka, ale jen báchorka… Mistrovství a virtuozita kardinála Richelieua je v umění poštvat v Evropě všechny proti všem, jak jemu a Francii vyhovuje. Obě zmíněné nabídky pracují s bonusem v podobě teze, že kdyby, tak by… zkrátka: když Valdštejn zběhne a osvobodí Čechy od Habsburků, bude české království potřebovat krále. No, nekupte to!

Je třeba zabít Valdštejna

Další pokračování války stejně přestává být obchodovatelné. Není co drancovat, není co loupit. Znásilňovat? Jako volnočasová aktivita, prosím, ale peníze to nenese. Nabídka proto u Valdštejna zabrala, a zatímco jeho vojsko leží v Plzni bez práce, Valdštejn začne za zády Ferdinanda II. hrát svou hru. Jenže císař má tisíce očí i uší. Netrvá dlouho a Valdštejnovi se opět chvěje půda pod nohama. Je odvolán ze všech funkcí a zvolna se kolem něj vytváří společenské vakuum. Z Chebu, kam se na zimu uchýlil, je potápějící se loď, kterou opouštějí jeho generálové. Z Valdštejna se zatím zvolna stává lidská troska. Postupující dna i progresivní paralýza posledního stadia syfilidy devastují Albrechtovo tělo i mozek a starý lišák ztrácí obezřetnost. Ottavio Piccolomini, velitel Valdštejnovy tělesné stráže, navíc donese císaři zprávu o jeho jednáních se Švédy. Resumé: Je třeba zabít Valdštejna!

Když jsou v sobotu 25. února 1634 spiklencům vydány povely a rozdány odměny, hledí Piccolomini se zalíbením na jmenovací dekret maršála. Vše je připraveno – heslo: Rakouský dům. Spiklenci tuší, že to nemusí být lehké, zatímco Albrecht Valdštejn netuší nic. Stejně jako čtyři jeho nejbližší, kteří budou zavražděni první už v průběhu večírku na chebském hradě, kam byli pozváni. Vévoda pozvání odmítl s tím, že se necítí dobře, ale brzy se bude cítit ještě hůř. Vražedné komando na chebském hradu ani neuklízí stopy. Než se stráž před purkrabským Pachelbelovým domem vzpamatuje, je pozdě a na místě přítomní zbývající Valdštejnovi lidé stihnou jen jedno – rychle umřít. Mužem, který změní dějiny, je irský setník Walter Deveroux. U dveří ložnice probodne vévodovo páže a rozrazí dveře Valdštejnovy ložnice. Nedá mu sebemenší šanci a jediným úderem halapartny do prsou zabije nejmocnějšího muže říše. Či spíše to, co z něj zbývá.





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější