Bitva o Vídeň v roce 1683 byla soubojem o Evropu: Přinesla stažení tureckých vojsk, ale i kávu | Reflex.cz
nahoru

Bitva o Vídeň v roce 1683 byla soubojem o Evropu: Přinesla stažení tureckých vojsk, ale i kávu

Vladimír Mertlík12. září 2019 • 09:20
Bitva o Vídeň v roce 1683 byla soubojem o Evropu: Přinesla stažení tureckých vojsk, ale i kávu
foto: archiv Vladimíra Mertlíka

Uplynulo deset let od podpisu smluv v Münsteru a Osnabrücku, které vešly do dějin pod názvem Vestfálský mír. Skončilo třicet let bezuzdného násilí a devastace střední Evropy, kdy hlavně německé a české země byly vrženy o dvě stě let zpět. Skončila válka, která změnila svět. Ale místo myšlenek, jak budovat nové základy evropské mocenské pyramidy, hledají všichni skulinu, jak se dostat na její vrchol – na císařský trůn. Vládnoucí císař Ferdinand III. sice trůn jistí zplozením jedenácti potomků – všechna čest – jenže narození a smrt dětí mají v té době k sobě velmi blízko. Celkem pět jeho synů umře již v dětském věku, a tak po Ferdinandově smrti nakonec v roce 1658 usedá na trůn původně až čtvrtý z následníků – Leopold.

Historicky trvalý význam tak mají zprvu spíš Ferdinandova díla básnická, výtvarná, hudební a jeho podpora vědním oborům. Nejvýznačnějším počinem v českých zemích pak zůstane jeho řešení vleklého sporu o Karlovu univerzitu, když rozhodne o spojení jejího učení s klementinskou jezuitskou akademií a nově založené vysoké učení – nesoucí jméno Karlo-Ferdinandova univerzita – je pak ozdobou Prahy a české vzdělanosti až do roku 1918. Další vývoj dějin ale ukáže, že hrdý mohl být i na syna, který v roce 1658 usedl na císařský trůn a přijal jméno Leopold I.

Britského učitele štvalo, že to na poště nefunguje. Tak sedl a vymyslel první poštovní…

Jeho cesta vzhůru po otcově smrti ale není snadná. Zprvu drží jen uherskou a českou korunu a až po roce – za cenu velkých úplatků – získává i korunu římsko-německého císaře. Koruna ho nestojí jen peníze, ale i řadu ústupků strategického charakteru, zakotvených v dokumentu Volební kapitulace.

200 tisíc zlatých za dvacet let míru s Turky

Leopold ví, že se s ním nepočítalo, a snaží se dokázat, že na trůně je sice náhodou, ale ne omylem. Nemá to lehké v ničem! Co si budeme namlouvat, splést si Leopolda I. s Adonisem opravdu nebylo možné. Svůj tragikomický zevnějšek a z něj vyplývající těžkou vadu řeči nahrazuje Leopold vůlí a inteligencí. Je také po otci výtečným skladatelem i mecenášem věd a umění. V archivech po něm zůstal významný hudební odkaz a jeho skladby byly uváděny u dvora s opravdovým úspěchem. Díky vzdělání i schopnosti nalézt vhodné partnery pro úkoly, na které sám nestačí, má Leopold úspěchy a zvedá Rakousko z prachu na výsluní evropské politické scény. Je úspěšný i na poli válečném, kde opakovaně odráží oba věčné nepřátele – Osmanskou říši a Francii, a velký cit pro strategickou vizi prokáže po bitvě u Mogersdorfu. V ní sice v roce 1664 rozpráší Turky, ale přesto ví, že neřekli poslední slovo. Navíc také dobře ví, co se dá čekat od francouzského krále Ludvíka XIV., s nímž ho pojí silná vzájemná osobní nevraživost, a Leopold by se nerad dočkal boje na dvou frontách. Předvídavě proto neváhá a přes nepochopení i odpor poradců si mír na východě u poražených Osmanů pojistí poplatkem 200 tisíc tolarů ročně. Považte, 200 tisíc zlatých! To je setsakra dost, ale dvacet let míru s Turkem? To také není málo! Jak bylo řečeno, tajemství Leopoldových úspěchů je v umění vybrat si partnery a pro válečná pole má Leopold k ruce mistra nad mistry, prince Evžena Savojského, o kterém ještě bude řeč.

Na poli svatební diplomacie si Leopold na vítězství vystačí sám. Poslední z jeho tří manželek Eleonora Falcko-Neuburská přináší věnem mimo peněz i vliv a sílu rodiny. Leopoldův tchán je totiž jeden z nejmocnějších kurfiřtů, a protože spolupráce císaře s říšskými knížaty je nezbytná, Leopold vzájemnou důvěru úspěšně buduje. A jak se to hodí, když se nenasytní Francouzi po okupaci svobodného města Štrasburk v roce 1681 rozhodnou urvat i území bohaté a strategicky důležité Rýnské Falce. Nezastaví se před ničím a po vypálení starobylých říšských měst – Heidelbergu, Wormsu a Mannheimu – vše završí vypleněním katedrály a císařských hrobů ve Speyeru. Tím ovšem pohár trpělivosti či vypočítavé tolerance ze strany kurfiřtů k francouzskému počínání končí. Kurfiřti opustí politiku „Nás se to netýká, ať si to císař vyřeší“, která sleduje linii slabý císař – mocný kurfiřt. Právě díky Leopoldovým rodinným vazbám k Falci i ze strachu o kurfiřtské statky se zrodí aliance císaře a říšských knížat. I tak však trvá jedenáct let, než takzvaná Říšská válka skončí. Úspěchu ale bylo dosaženo nejen díky uvedené alianci s kurfiřty. Nesmírně důležitý se ukázal být právě i klid na jižní hranici říše, zajištěný odsuzovanou smlouvou s Turky, kterou Osmánci jakžtakž dodržovali celých devatenáct let.

Smlouva o neútočení: K uzavření paktu Molotov–Ribbentrop přispěly i západní mocnosti

Na straně Turků je uherská šlechta i francouzský král

Jenže od jara 1683 se šíří zvěsti, že se jich balkánským poloostrovem valí na Vídeň 200 tisíc a prý se netváří, že jsou na výletě. Vypalují města, drancují, znásilňují, vraždí a unášejí do otroctví každého, kdo jim přijde do cesty. Velkovezír Kara Mustafa se nechá slyšet, že Vídeň je jen mezistanice, když prohlásí: „Na konci cesty ustájím koně v chrámu svatého Petra v Římě!“ Předzvěstí toho, co lze očekávat, jsou nekonečné proudy hrůzou zděšených uprchlíků, kterým zůstalo jen to nejcennější – holý život. Ani smrtelné nebezpečí pro křesťanský svět ale nebrání uherské šlechtě v tom, aby se přidala na stranu Turků. A Francouzi? Ludvík XIV. spokojeností jen září a neváhá zaslat Vysoké portě Osmanů poselství, že oslabení císaře Svaté říše římské vítá a je ochoten ve prospěch vítězství nad ním i něco zaplatit. V hnusné kolaboraci mu nebrání ani křesťanský stud, ani památka jeho matky Anny Rakouské či přítomnost manželky Marie Terezy Habsburské. Ludvík XIV. zkrátka ví, jak chutná moc, a rád si dá nášup.

Mezitím je z Vídně do Pasova rychle odváženo to nejcennější – říšský státní poklad i císařská rodina. Od března obránci marně vyhlížejí vojenskou pomoc a habsburští velvyslanci žadoní o podporu na všech evropských dvorech. Většina oslovených se ale k vytvoření obranné aliance a účasti na vojenské kampani staví odmítavě. Jen polský a lotrinský dvůr projeví dost rozumu a schopnost vidět si dál než na špičku meče a slíbí pomoc. Vídeň si mezitím vytváří zásoby potravin a od 13. července je neprodyšně obklíčena, když si Turci rozloží před hradbami ležení, jehož nádhera má obklíčené demoralizovat. Přičíst ke strachu z osmanské krutosti je třeba i snižující se zásoby jídla, epidemie i oběti neustálých útoků tureckého dělostřelectva a pokusů Turků podkopat hradby.

Mezi největší hrdiny a osobnosti obrany města patří velitel milice a hasičů, český šlechtic Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic – vnuk jednoho z popravených na Staroměstském náměstí v Praze v roce 1621. Inu, paradoxy dějin! Přes hrdinství obránců se 7. září 1683 ale podaří do města vniknout prvním tureckým oddílům a jen s vypětím všech sil jsou zahnány zpět. Až tři dny poté se konečně na blízkém vrchu Kahlenberg objeví spása, když dorazí císařské vojsko vévody Karla V. Lotrinského. Vzápětí se objeví i voje polského krále Jana III. Sobieckého a také Sasové s Bavory a Šváby vedeni kurfiřtem Janem Jiřím III.

Bitva, která přinesla Vídni kávu

Pak už události dostanou rychlý spád. Boj začal za úsvitu 12. září a rychlý byl i jeho průběh. Na straně Turků sice vlají i uherské prapory, ale vévoda Karel hned prvním útokem proráží slabší obranu Osmanů na pravém křídle. V tentýž okamžik na druhém křídle zažene na útěk polský král Jan III. Sobiecki masivním útokem své jízdy osmanskou elitní jednotku janičářů. Oba útoky jsou tak překvapivé a drtivé, že se osmanská armáda hroutí a v divokém zmatku začíná ustupovat za Dunaj. Je pozdní odpoledne 12. září 1683 – týž den, kdy bitva začala – a je po všem! Zbytky tureckých oddílů bezhlavě prchají a polský král si nenechá ujít triumfální vstup do Vídně. Tím vyfoukne slávu císaři Leopoldovi, takže setkání obou spojenců je poněkud chladné. Císař, který se až nyní vrátil z Pasova, utrousí cosi na způsob: „Dík, fakt dík!“, na což polský král utrousí: „Jsem rád, Sire, že jsem vám mohl prokázat tuto drobnou službu!“ Uznalejší k válečnému hrdinství Jana III. Sobieskiho byli snad i poražení Turci, u nichž si vysloužil přízvisko Lev z Lechistanu. Bitva je také první válečnou zkušeností prince Evžena Savojského, nejslavnějšího vojevůdce následujících desetiletí.

Legendární loupežník Václav Babinský příkladně pečoval o svoji popularitu. Dožil jako…

Turci tedy zmizeli jak dým, ale něco tu po nich přece jen zůstalo. V opuštěném ležení najdou Vídeňáci zlato, zbraně, hedvábí i spoustu jídla a pití. A také zásoby malých tvrdých černých bobů. Nikdo neví, co s nimi, ale naštěstí jsou tu zajatci. No, netrvá dlouho a Vídeň otevírá první podniky, které z těchto bobů vaří úžasné vonné nápoje. Podle nich se oněm podnikům dodnes říká – kavárny. Dokonce prý i vídeňští pekaři na počest tohoto vítězství nad Osmanskou říší začali péct rohlíky – pečivo ve tvaru půlměsíce, symbolu islámu. Diskuze o tom, zda jde v tomto případě o historický fakt či pouhý mýtus lze každopádně vést nad šálkem pravé turecké kávy.

Vítězství pod Kahlenbergem přineslo zásadní obrat v bojích s Turky, protože jejich útočný duch byl definitivně zlomen. Jinými slovy, dostali takový výprask, že na něj už nikdy nezapomněli. Turek je zastaven a vojska aliance ho ženou dál a dál – 1683 Vídeň, 1686 Budapešť, 1688 Bělehrad. Evropa je vítězům vděčná – tedy jak kdo! Francouzi naopak využili zaneprázdnění císaře vyháněním Turků a zaútočili v Horní Falci. Leopold I. proto musí antiosmanskou misi zabrzdit a bránit západní hranice. V kapse – vlastně v rukou – ale už má Uhry, Slavonii, Sedmihradsko i Chorvatsko – základ budoucí podunajské monarchie i její moci i slávy. Kdo by to do toho Leopolda řekl…

A abychom nezapomněli: Velkohubý velkovezír Kara Mustafa Paša je za utrpěné porážky na příkaz sultána odměněn tím, že je uškrcen. Ale pozor, hedvábnou šňůrou! Holt, komu čest, tomu čest!

Jak velké je skutečně Rusko? Mapy, po jejichž zhlédnutí budete opravdu překvapeni
Omezené používání plastových brček přineslo zázrak: Amazonský prales přestal hořet




Vybíráme z placeného obsahu
PREMIUM X Petr Sokol: Sázejte na politiku, dokud se v českých sázkových kancelářích nenaučí určovat kursy
PREMIUM X Ivan Stěpanovič Koněv: Hrdinný osvoboditel Prahy, nebo padouch?
PREMIUM X Bohumil Pečinka: Proč se Čapí hnízdo nesmělo dostat před soud
PREMIUM X Taylor Swift: Blonďatá zpěvačka dobyla hudební trůn a stala se nejlépe vydělávající celebritou světa
PREMIUM X Zelený Raoul: Jak nemít problém s Rusy ohledně sochy Koněva?

Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější