Édouard Daladier se narodil 18. června 1884 ve městě Carpentras na jihovýchodě Francie do rodiny pekaře. Vystudoval práva a během první světové války pak bojoval v řadách francouzské armády. Po konci první světové války vstoupil do politiky a stal se členem Radikální strany (v letech 1927 až 1934 byl jejím předsedou). V roce 1924 se stal poprvé členem vlády na postu ministra kolonií. V dalších vládách meziválečné Francie byl ministrem financí a ministrem veřejných prací.
Ve 30. letech se Daladier dvakrát stal ministerským předsedou. Nejprve v letech 1933 a 1934, poté v letech 1938 až 1940, kdy už se nad Evropou stahovala těžká válečná mračna. Jako představitel významné evropské a stále ještě koloniální mocnosti podporoval politiku ústupků vůči Německu, kterou razila britská vláda v čele s Nevillem Chamberlainem. Ta vyvrcholila právě podpisem Mnichovské dohody.
Jako vězeň prošel i koncentračními tábory
Z historických pramenů, ale i memoárů tehdejších československých diplomatů je patrné, že si Édouard Daladier velmi dobře uvědomoval, o co se v Mnichově hraje a že to je velká rána mezinárodní prestiži Francii. Ta byla zahnána do kouta a nemohla garantovat to, co ve spojeneckých smlouvách slíbila. Při komunikaci s ex post pozvanou československou delegací byl v rozpacích a skoro stále zarytě mlčel. Neomalenou „vysvětlovací práci“ místo něho převzal jeho doprovod nebo zástupci britské vlády. Zpátky z Mnichova se mu cestovalo velice těžce, a když ho v Paříži na letišti vítal dav Francouzů, otázal se: „Kdo jsou ti lidé?“ Když mu bylo řečeno, že mu přišli zatleskat, procedil mezi zuby: „Jsou to blbci.“ V dokumentu Mnichov aneb Mír pro naši dobu z roku 1967 svoji tehdejší historickou roli ohodnotil slovy: „Buď jsem byl komplic, nebo jsem byl blbec.“
Když na začátku září 1939 – kdy Československo už půl roku neexistovalo – Německo přepadlo Polsko, vyhlásil 3. září Daladier válku Německu. K žádným velkým bojovým operacím však nedocházelo a na německo-francouzské hranici probíhala takzvaná podivná válka, nazývaná i jako válka vsedě (Sitzkrieg). V březnu 1940 Daladierova vláda podala demisi, on sám však pokračoval v dalším kabinetu vedeném Paulem Reynaudem jako ministr národní obrany. Po porážce Francie v červnu 1940 uprchl Daladier do Maroka, kde se pak snažil organizovat protiněmecký odboj. Byl však zatčen, dopraven zpět do Francie a kolaborantským režimem obviněn ze zrady a vězněn. V letech 1943 až 1945 byl internován i v německých koncentračních táborech Buchenwald a Dachau.
Po skončení druhé světové války se Édouard Daladier vrátil zpět do politiky a v letech 1946–58 byl poslancem francouzského parlamentu a v letech 1953 až 1958 zároveň i starostou starobylého města Avignon. Zemřel 10. října 1970 ve věku 86 let.
