Bývalý francouzský premiér Édouard Daladier je Čechy vnímán historicky negativně. Patřil totiž do čtveřice signatářů Mnichovské dohody, v níž se v noci z 29. na 30. září 1938 zpečetil osud Československa, které bylo nuceno odstoupit rozsáhlá území Hitlerově Třetí říši. Na svůj podpis pod dohodou nebyl hrdý, cítil však, že je Francie zahnaná do kouta. Zatímco jeho britský kolega Neville Chamberlain byl po návratu z Mnichova miláčkem davů, Daladier označil své spoluobčany, kteří ho nadšeně vítali, za blbce. Od narození francouzského politika uplynulo již 135 let.
Édouard Daladier se narodil 18. června 1884 ve městě Carpentras na jihovýchodě Francie do rodiny pekaře. Vystudoval práva a během první světové války pak bojoval v řadách francouzské armády. Po konci první světové války vstoupil do politiky a stal se členem Radikální strany (v letech 1927 až 1934 byl jejím předsedou). V roce 1924 se stal poprvé členem vlády na postu ministra kolonií. V dalších vládách meziválečné Francie byl ministrem financí a ministrem veřejných prací.
Ve 30. letech se Daladier dvakrát stal ministerským předsedou. Nejprve v letech 1933 a 1934, poté v letech 1938 až 1940, kdy už se nad Evropou stahovala těžká válečná mračna. Jako představitel významné evropské a stále ještě koloniální mocnosti podporoval politiku ústupků vůči Německu, kterou razila britská vláda v čele s Nevillem Chamberlainem. Ta vyvrcholila právě podpisem Mnichovské dohody.
Jako vězeň prošel i koncentračními tábory
Z historických pramenů, ale i memoárů tehdejších československých diplomatů je patrné, že si Édouard Daladier velmi dobře uvědomoval, o co se v Mnichově hraje a že to je velká rána mezinárodní prestiži Francii. Ta byla zahnána do kouta a nemohla garantovat to, co ve spojeneckých smlouvách slíbila. Při komunikaci s ex post pozvanou československou delegací byl v rozpacích a skoro stále zarytě mlčel. Neomalenou „vysvětlovací práci“ místo něho převzal jeho doprovod nebo zástupci britské vlády. Zpátky z Mnichova se mu cestovalo velice těžce, a když ho v Paříži na letišti vítal dav Francouzů, otázal se: „Kdo jsou ti lidé?“ Když mu bylo řečeno, že mu přišli zatleskat, procedil mezi zuby: „Jsou to blbci.“ V dokumentu Mnichov aneb Mír pro naši dobu z roku 1967 svoji tehdejší historickou roli ohodnotil slovy: „Buď jsem byl komplic, nebo jsem byl blbec.“
Když na začátku září 1939 – kdy Československo už půl roku neexistovalo – Německo přepadlo Polsko, vyhlásil 3. září Daladier válku Německu. K žádným velkým bojovým operacím však nedocházelo a na německo-francouzské hranici probíhala takzvaná podivná válka, nazývaná i jako válka vsedě (Sitzkrieg). V březnu 1940 Daladierova vláda podala demisi, on sám však pokračoval v dalším kabinetu vedeném Paulem Reynaudem jako ministr národní obrany. Po porážce Francie v červnu 1940 uprchl Daladier do Maroka, kde se pak snažil organizovat protiněmecký odboj. Byl však zatčen, dopraven zpět do Francie a kolaborantským režimem obviněn ze zrady a vězněn. V letech 1943 až 1945 byl internován i v německých koncentračních táborech Buchenwald a Dachau.
Po skončení druhé světové války se Édouard Daladier vrátil zpět do politiky a v letech 1946–58 byl poslancem francouzského parlamentu a v letech 1953 až 1958 zároveň i starostou starobylého města Avignon. Zemřel 10. října 1970 ve věku 86 let.
