V noci z 9. na 10. března 1939 proběhl na podnět generála Aloise Eliáše, budoucího předsedy protektorátní vlády, a na příkaz druhorepublikového prezidenta Emila Háchy v autonomní Slovenské krajině vojenský zásah. Současně s příkazem k vojenské intervenci následovalo odvolání Jozefa Tisa z funkce předsedy vlády Slovenské krajiny s celou jeho vládou.
Prezident Hácha dosadil na post premiéra Jána Siváka, jenž se právě nalézal v Římě na inauguraci papeže Pia XII. Jmenování Siváka předsedou autonomní vlády nelze označit za politický majstrštyk. Sivák se totiž postu zřekl a pražská vláda ho nahradila Karolem Sidorem.
Co vedlo k vyhlášení stanného práva?
Zodpovědní čeští političtí činitelé si dobře uvědomovali hrozbu rozpadu po mnichovském diktátu a vídeňské arbitráži zmrzačené Česko-Slovenské republiky, a proto se již 12. února 1939 z podnětu generála Eliáše setkali na tajné poradě v Unhošti poblíž Prahy, kde vypilovali podmínky zásahu proti Slovensku. Vadila jim zejména apatie premiéra Slovenské krajiny Jozefa Tisa vůči odstředivým tendencím naprosté většiny slovenských politiků a destruktivní činnosti německé tajné služby na slovenském území.
V noci z 9. na 10. března 1939 československá vláda bez vědomí předsedy slovenské autonomní vlády Karola Sidora vyhlásila na Slovensku výjimečný stav (stanné právo) se zákazem vycházení po 19. hodině večerní. Asi 250 slovenských radikálů, hlavně z Hlinkovy slovenské ľudové strany (HSĽS) a Hlinkovy gardy (HG), se ocitlo v internaci. Vojenská akce cílila proti slovenským nacionalistům a hlinkovcům zaujímajícím důležité funkce ve státní správě. Celá operace trvala přibližně 24 hodin, ale místo kýženého úspěchu pouze vyhrotila beztak napjaté vztahy mezi ústřední a autonomní vládou, což rozpad Česko-Slovenska ještě uspíšilo.
Homolův puč
Pro vojenský zásah se později vžil název „Homolův puč“, odvozený od jména divizního generála Bedřicha Homoly, velitele VII. armádního sboru v Banské Bystrici, jenž vyhlášku o výjimečném stavu podepsal. Navíc se na území svého sboru prohlásil za vykonavatele veškeré správní a soudní moci. Výraz „Homolův puč“ zavedly v protičeské kampani slovenské gardistické deníky.
Následek vojenské akce: vyhlášení Slovenského státu
Stanné právo separatistické tendence nepotlačilo, naopak vyburcovalo slovenské nacionalisty k zintenzivnění podvratné činnosti proti Česko-Slovenské republice, a to za vydatné podpory třetí říše, která jim dokonce dala k dispozici vysílač vídeňského rozhlasu. Za čtyři dny po vyhlášení výjimečného stavu, 14. března 1939, se zrodil samostatný Slovenský stát.
