Naprosto skandální soudní proces – alespoň tedy z dnešního pohledu – se odehrál v únoru 1926 v Praze. Zákeřný vrah vyvázl s minimálním trestem jenom proto, že byl opilý. Vše začalo v sobotu 17. října 1925, když šestačtyřicetiletý zedník ze Záběhlic Alois Petrlík obdržel krátce před polednem svou týdenní mzdu. Rovných 167 korun.
Další události popisuje Národní politika takto: „Nešel jako pořádný člověk domů k rodině, která na každý jeho haléř čekala jako na spasení, nýbrž se dvěma kamarády do hospody v Poděbradově (dnes Koněvově – pozámka autora) třídě na Žižkově. Tam pili všichni od jedenácti hodin dopoledne až do šesti a Petrlík vypil 16 sklenic piva. Ze Žižkova táhli kamarádi z mokré čtvrti do výčepu U Primasů a tam Petřík vypil dalších šest sklenic piva. Odtud vedl ho démon alkoholu do Nuslí, kde zapadl do hostince Josefa Hokůva.“
V tu chvíli zbylo Aloisi Petrlíkovi z ranní výplaty pouhých osm korun. Vše ostatní během předcházejících hodin utratil. U soudu přitom vyšlo najevo, že původně si trojice zedníků zašla jen na oběd, s tím, že se odpoledne vrátí k práci na stavbě, ale „rozpili se a na svou povinnost zapomněli“.
Podle poroty nešlo dokonce ani o zabití
Vraťme se však do nuselského lokálu. Již značně podroušený Petrlík tu nadával ostatním hostům, zesměšňoval je a netrvalo dlouho, když mu jeden z nich, Josef Šmídek, vlepil facku, načež ho štamgasti z hostince společnou rukou vyhodili. Hostinský poté zajistil dveře na zástrčku, aby se nadávající a nožem máchající Petrlík nemohl vrátit. Jenže Šmídek po čase zástrčku odstrčil a se slovy: „Já se nože nebojím!“ vyšel ven.
Stalo se, čeho se majitel lokálu tolik bál. Petrlík čekal ve tmě před hospodou, a jakmile zahlédl na prahu Šmídka, jenž ho předtím vytrestal a z hospody vyprovodil, přiskočil k němu a dvakrát ho bodl do prsou. Poté zbaběle prchl. Šmídek cestou do nemocnice zemřel.
Průběh událostí tragického večera zkoumal také soud, jenže Petrlík stále opakoval, že si kvůli alkoholu nic nepamatuje a všechno zná jen z pozdějšího líčení policistů. „Hučelo mně v hlavě a na to, co bylo, pamatuji se již jako ze sna,“ pravil sklíčeně, kroutě se v pláči na lavici obžalovaných.
Na dvanáctičlennou porotu mělo jeho představení nečekaný účinek. Nejprve odmítla, že by se jednalo o vraždu a devíti hlasy proti třem dokonce i to, že šlo o zabití. Kladně odpověděla jen na otázku, zda došlo v Petrlíkově případě k přestupku opilství. Předseda soudu vrchní rada Pudil poté odsoudil Aloise Petrlíka pro opilství k nepodmíněnému žaláři na pět měsíců. Avšak vzhledem k tomu, že čtyři měsíce si už Petrlík odseděl ve vyšetřovací vazbě, zbývalo mu odpykat za zákeřně způsobenou smrt jediný měsíc vězení.
