Američané na počátku 20. století využívali poštu i k posílání svých dětí.

Američané na počátku 20. století využívali poštu i k posílání svých dětí. Zdroj: Flickr

„Pan Lytle doručil chlapce v pořádku na požadovanou adresu, tedy k paní Louis Beagle, zhruba jednu míli od původního domu. Poštovné bylo 15 centů a balík byl pojištěn na 50 dolarů,“ uvádí New York Times ve vydání z 26. ledna roku 1913.
„Pan Lytle doručil chlapce v pořádku na požadovanou adresu, tedy k paní Louis Beagle, zhruba jednu míli od původního domu. Poštovné bylo 15 centů a balík byl pojištěn na 50 dolarů,“ uvádí New York Times ve vydání z 26. ledna roku 1913.
Charlotte May Pierstorffová
3
Fotogalerie

Tenkrát na Západě: Když se děti v Americe posílaly poštou

Zásadním krokem, který výrazně proměnil americký venkov, se v roce 1913 stalo rozhodnutí státní pošty o zahájení přepravy velkoobjemových balíků. Objednávkové katalogy zásilkových firem byly v USA velmi populární již v 19. století. Rozšíření služeb pošty ale dramaticky navýšilo jejich možnosti a také poptávku z odlehlejších usedlostí. Historické rozhodnutí s sebou přineslo ale i nečekaný problém. Jedinou podmínkou pro přijmutí balíku do přepravy byla totiž váha nižší než pět kilogramů. Vesničané si informaci přebrali po svém a začali poštu využívat k posílání svých dětí.

Obratem po zavedení nařízení informoval deník New York Times o prvním případu, kdy byl pošťák nucen přijmout do přepravy malé dítě. Stalo se tak ve vesničce Glen Este ve státě Ohio, kde se Jesse Beagle rozhodl poslat syna za babičkou. Chlapec vážil 4,9 kilogramu, byl údajně řádně zabalen a připraven k odeslání. Tamní zaměstnanec pošty Vernon O. Lytle tak neměl na výběr.

„Pan Lytle doručil chlapce v pořádku na požadovanou adresu, tedy k paní Louis Beagle, zhruba jednu míli od původního domu. Poštovné bylo 15 centů a balík byl pojištěn na 50 dolarů,“ uvádí New York Times ve vydání z 26. ledna roku 1913.

117 kilometrů za 53 centů   

Zprávy o posílání dětí poštou se čas od času objevily snad ve všech novinách tehdejší Ameriky. Většinou šlo ale, stejně jako v případě syna Jesseho Beagla o krátké vzdálenosti. Nad všemi případy proto ční neuvěřitelná cesta Charlotte May Pierstorffové. Čtyřletou holčičku tehdy rodiče poslali z domova v Idahu k prarodičům vzdáleným 117 kilometrů. Nalepili na její „balík“ známky za 53 centů a svěřili ji do rukou pošťáka. Její příběh se stal dokonce předlohou pro dětskou knihu Mailing May.

Dnes se může zdát představa svěření vlastních dětí do rukou (České) pošty absurdní. Nicméně na počátku století se pošťáci těšili u běžných Američanů velké úctě. Známky byly navíc samozřejmě levnější než běžný lístek na vlak. A tak to některým rodičům zkrátka dávalo smysl. Státní pošta ale neměla pro tento druh služeb pochopení. Již v roce 1915 vešel v platnost zákaz přepravy lidí a kuriózní období amerických dějin tak definitivně skončilo.