Zatímco s opozicí uvnitř NSDAP se Hitler vypořádal ještě před nástupem k moci v roce 1933, dalších deset let proti němu na domácí půdě kromě jiných bojovala nečekaná skupinka lidí. Mladí Němci, jež spojoval odpor k nacistické ideologii a záliba v liberální anglosaské kultuře, si přezdívali „swingové děti“. Se začátkem války roztančené náctileté Němce čekaly obdobně brutální represe jako Židy nebo Hitlerem nenáviděné levicové živly.
Okruh swingových dětí se začal formovat na začátku 30. let v Hamburku okolo jednoho ze zdejších gymnázií. Studium angličtiny a francouzštiny teenagery přirozeně vedlo do náruče západní kultury. Zamilovali si americký jazz a anglickou módu.
Dekadentní skupina se na počátku vyznačovala především alternativním přístupem k oblékání. Důraz na organizaci politické opozice přišel až se začátkem války. Kluci nosili sportovní kostičková saka nejlépe anglické značky, boty s vysokou podrážkou a deštníky a kouřili dýmky. Tajným poznávacím znakem pak pro ně byla ozdobná jehlice s drahým kamenem.
Holky proti nacisty oslavovanému archetypu německé ženy a matky bojovaly výrazným make-upem, dlouhými vlasy upravenými do dramatických účesů a nalakovanými nehty. Studenti spolu pak na protest proti němčině vyvyšované nad ostatní jazyky často mluvili anglicky.
Do roku 1938 bylo pro nacisty poměrně komplikované swingové děti oficiálně stíhat, jelikož s Británií se až do mnichovské dohody stále počítalo jako s potenciálním spojencem, a na vzývání její kultury tak mohlo být těžko něco špatného.
Po roce 1938 se však tolerance nacistů vůči mladé opozici definitivně vytratila. V reakci na parodování nacisty propagovaných lidových písní a provokativního zdravení se „Swing Heil!“ místo „Sieg Heil!“ začalo také častěji docházet k pouličním rvačkám mezi Hitlerjugend a swingovými dětmi.
Swing a jazz byly brzy poté v německých kavárnách, restauracích a barech zcela zakázány, jelikož měly svou dekadencí ohrožovat triumfální odhodlání německého lidu. Během války se swingové děti musely spoléhat na své členy mezi čtrnácti a osmnácti lety, jelikož téměř všichni dospělí Němci byli odvoláni na frontu.
Vstup do barů rychle zapověděli všem mladším 21 let. Swingové děti se však čím dál rychleji přesouvaly do podzemí a jejich zapojení v ostatních odbojových organizacích podnítilo říšského vůdce SS Heinricha Himmlera, aby v roce 1942 napsal Reinhardu Heydrichovi:
„Mám za to, že všechno tady to zlo musí být vyhubeno nyní. Všichni jejich vůdci musí být posláni do koncentračních táborů na převýchovu, která musí trvat dva až tři roky. Jenom největší možnou brutalitou budeme moci zastavit nebezpečné šíření anglofilních tendencí v dobách, kdy Německo bojuje o své přežití.“
Již o rok dříve bylo zatčeno prvních 300 swingových dětí. Vůdce podzemního hnutí později podle Himmlerových pokynů posílali do koncentračních táborů, zatímco běžným členům nacisté ostříhali dlouhé vlasy a podřídili je přísnému dohledu učitelů na školách.
Swingaři přesto nepřestali až do konce války šířit antinacistickou propagandu. Aktivně například spolupracovali s odbojovou organizací Bílá růže. Spolu s dalšími odbojáři se tak stali důkazem, že nacisté se stoprocentní podpoře ze strany německého obyvatelstva rozhodně netěšili.
