nahoru

Úspěšného stavitele záchodků nechala zavřít do blázince. Sama žila v luxusu

Dan Hrubý14. září 2017 • 14:50
Ilustrační snímek.
Ilustrační snímek.
• foto: 
Pinterest

Následující případ nekončí smrtí, jak je v této rubrice zvykem, nýbrž šílenstvím. Přesto stojí za zaznamenání. Vypovídá totiž o nejtemnějších koutech lidské duše.

Jeho smutným hrdinou je inženýr Theodor Procházka, „stavitel známých pražských záchodků“. Dosud velmi úspěšný muž, jenž se „po delším pobytu v cizině vrátil do Čech, maje v úmyslu založiti zde několik podniků, především však postaviti v Praze veřejné záchodky, což se mu také podařilo uskutečnit“, zvěstuje svým čtenářům Národní politika v dubnu 1901, s tím, že „podnik záchodkový co do rentability se pěkně osvědčil.“

Ještě dřív však, než mohl na síti pražských záchodků zbohatnout, podal si inženýr Procházka inzerát za účelem seznámení – a skutečně záhy objevil tu pravou, alespoň se v tu chvíli domníval, že je tou pravou, a zakrátko se konala svatba.

„Leč manželství toto nebylo šťastným; společenské názory a osobní poměry manželčiny nebyly s to poskytnouti Th. Procházkovi duševního klidu a míru,“ netají se list nijak tím, kde vidí příčinu manželského nesouladu.

Jak se šílený filosof proměnil ve vraždící monstrum
DAN HRUBÝ 21. dubna 2017 • 14:33

Jak se šílený filosof proměnil ve vraždící monstrum

Věci však byly, zdá se, mnohem složitější. U Theodora Procházky se začaly projevovat známky duševní choroby. „Procházka měl již koncem roku 1889 fixní ideu, že podařilo se mu v rokli u Větrušic nalézti velice vydatné ložisko platiny, uhlí a zlata. Nálezu svému přikládal cenu několika miliard. Když však odborníci, jimž odevzdal své minerálie z dolů větrušických k prozkoumání, vyslovili se o drahocennosti jejich záporně, považoval Procházka odborníky tyto za úhlavní své nepřátele.“

Pocit, že ho chce každý jen o nalezený poklad tak nebývalé hodnoty připravit, přerostl posléze v duší nebohého inženýra do nedůtklivého stihomamu, jenž se přirozeně obracel proti nejbližšímu člověku, tedy manželce, s níž sdílel domácnost. Mezi oběma docházelo k nepěkným výstupům. A „pí Procházková vidouc, že to s rozumem jejího manžela není v pořádku, vyslovila se příbuzným jeho, že s ním žíti nebude, protože se ho bojí.“

A pak se to stalo.

Theodor Procházka navštívil 26. února 1889 jednoho z pražských notářů – a v jeho přítomnosti podstoupil úředně „všechna práva, jež mu příslušela z podniku záchodkového do neomezeného vlastnictví své manželky – a hned na to byl dán do ústavu choromyslných v Dobřanech, ježto objevily se u něho už zcela neklamné známky šílenství.“

Nejdřív jí nastříkal do tváře vitriol, pak si ji vzal za manželku

Taková rychlost příbuzné zarazila a kurátor nemocného inženýra podal záhy na Procházkovu ženu žalobu. Požadoval, aby byl inkriminovaný notářský zápis prohlášen za neplatný, ježto pořizovatel byl v okamžiku podpisu nesvéprávný.

Soudní sport trval sedm let. Vyslechnuto bylo na 150 svědků, až zemský soud v Praze žalobu na paní Procházkovou zamítl. Rozsudek v následujících měsících potvrdily i soudy vyšší instance. Theodor Procházka podle nich dobře věděl, co činí.

Všechny díly seriálu České mordy si přečtěte zde >>>

A dostalo se mu za to, alespoň dle listu, trpké odměny. Záchodky totiž prosperovaly a vůbec nemálo Procházkově choti vydělávaly. „Záchodky ony byly od prvního roku natolik lukrativní, že stačily nejen na splácení úroků, nýbrž i zapůjčeného kapitálu“, uvádí dále Národní politika, „přece však nepřispěla manželka jeho na výživu svého manžela po pět let ani krejcarem, takže ubohý šílenec musil živořit na útraty zemské. V té době, kdy původce výnosné myšlenky strádal a trpěl v blázinci – žila jeho manželka, jak se nám sděluje, v nádheře a poměrech přímo luxuriosních.“

O tom co byla Procházkova žena zač, vypovídá podle redaktora (pravda, poněkud zaujatého) i následující postřeh: „Když stařičký, 83letý otec Procházkův přišel ji kdysi požádat jen o maličkou podporu – osopila se na vetchého starce zpupně: Marš dědku, jdi žebrat! A kmet, jehož syn udělal ji šťastnou a bohatou, nežádal a neprosil už více nic.“

Tolik smutný příběh zcestovalého stavitele pražských záchodků inženýra Procházky.

Německý redaktor neměl rád Čechy. Dal si tři piva, pak se utopil ve Vltavě
Škrtila domovnici šňůrou na prádlo. Když ji sebrali, nic si nepamatovala.

Dan Hrubý




Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,830
22,490
29,190
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější